11. UDRŽITELNÉ HOSPODAŘENÍ V KRAJINĚ

TUR pojem a principy

Základní aspekt udržitelného rozvoje asi nejlépe vystihuje definice ze Zprávy pro Světovou komisi OSN pro životní prostředí a rozvoj (WCED) nazvané "Naše společná budoucnost", kterou v roce 1987 předložila její tehdejší předsedkyně Gro Harlem Brundtlandová. Tato definice říká: (Trvale) udržitelný rozvoj je takový způsob rozvoje, který uspokojuje potřeby přítomnosti, aniž by oslaboval možnosti budoucích generací naplňovat jejich vlastní potřeby.

Udržitelný rozvoj je novým rámcem strategie civilizačního rozvoje. Vychází z klasické a široce přijaté definice Komise OSN pro životní prostředí a rozvoj z r. 1987, která považuje rozvoj za udržitelný tehdy, naplní-li potřeby současné generace, aniž by ohrozil možnosti naplnit potřeby generací příštích. Jeho obsah byl poté rozvíjen jednotlivými státy i v mezinárodním měřítku. Světový summit o udržitelném rozvoji (Johannesburg 2002), zdůraznil, že cílem je takový rozvoj, který zajistí rovnováhu mezi třemi základními pilíři: sociálním, ekonomickým a environmentálním, jak symbolicky vyjádřilo jeho heslo: lidé, planeta, prosperita.

Podstatou udržitelnosti je naplnění tří základních cílů (tři základní pilíře TUR):

• sociální rozvoj, který respektuje potřeby všech,
• účinná ochrana životního prostředí a šetrné využívání přírodních zdrojů a
• udržení vysoké a stabilní úrovně ekonomického růstu a zaměstnanosti.

Mezi základní principy udržitelného rozvoje patří:

• propojení základních oblastí života - ekonomické, sociální a životního prostředí; řešení zohledňující pouze jednu nebo dvě z nich není dlouhodobě efektivní,
• dlouhodobá perspektiva - každé rozhodnutí je třeba zvažovat z hlediska dlouhodobých dopadů, je třeba strategicky plánovat,
• kapacita životního prostředí je omezená - nejenom jako zdroje surovin, látek a funkcí potřebných k životu, ale také jako prostoru pro odpady a znečištění všeho druhu,
• předběžná opatrnost - důsledky některých našich činností nejsou vždy známé, neboť naše poznání zákonitostí fungujících v životním prostředí je stále ještě na nízkém stupni, a proto je na místě být opatrní,
• prevence - je mnohem efektivnější než následné řešení dopadů; na řešení problémů, které již vzniknou, musí být vynakládáno mnohem větší množství zdrojů (časových, finančních i lidských),
• kvalita života - má rozměr nejen materiální, ale také společenský, etický, estetický, duchovní, kulturní a další, lidé mají přirozené právo na kvalitní život,
• sociální spravedlnost - příležitostí i zodpovědnosti by měly být děleny mezi země, regiony i mezi rozdílné sociální skupiny. Chudoba je ohrožující faktor udržitelného rozvoje; proto je až do jejího odstranění naše odpovědnost společná, ale diferencovaná. Sociálnímu pilíři udržitelného rozvoje se přikládá stále větší význam a udržitelný rozvoj je čím dál častěji chápán jako "Trvalé zlepšování sociálních podmínek v rámci ekologické únosnosti Země". Ekonomika v tomto výkladu hraje roli nástroje k dosažení zlepšení sociálních podmínek,
• zohlednění vztahu "lokální - globální" - činnosti na místní úrovni ovlivňují problémy na globální úrovni - vytvářejí je nebo je mohou pomoci řešit (a naopak),
• vnitrogenerační a mezigenerační odpovědnost (či rovnosti práv), tj. zabezpečení národnostní, rasové i jiné rovnosti, respektování práv všech současných i budoucích generací na zdravé životní prostředí a sociální spravedlnost; mluvíme o morální povinnosti k budoucím generacím - zajišťujeme jim možnost života ve zdravém prostředí,
• demokratické procesy - zapojením veřejnosti již od počáteční fáze plánování vytváříme nejen objektivnější plány, ale také obecnou podporu pro jejich realizaci. Při plánování rozvoje i při řešení problémů jsou současně zohledňovány všechny aspekty problému (sociální, ekonomické, ekologické a další). Pokud upřednostníme jeden ze zmíněných aspektů na úkor druhých, jedná se o dlouhodobě neudržitelné řešení problému. Udržitelný rozvoj pak můžeme přirovnat k  míčku balancujícímu na trojnožce. Pokud bude byť jen jedna noha trojnožky kratší (nohy jsou pilíře TUR představující ekonomiku, ŽP a společnost), rozvoj coby kulička se neudrží na ploše a spadne.

Vize trvale udržitelného hospodaření v krajině v národních a mezinárodních souvislostech

• ČR je malá země, její vyjednávací pozice je slabá - důležité je spojení a spolupráce s dalšími státy (např. Polsko, Slovensko, Maďarsko, Rakousko, Slovinsko).
• V ČR je málo oblastí pro intenzivní zemědělství, ačkoli v některých regionech je produkční potenciál stále dobrý, půda kvalitní, klima vhodné, vody dostatek.
• Zemědělská produkce by měla být založena na technologiích zabraňujících znečištění.
• EU přináší českému zemědělství omezení z důvodu ochrany životního prostředí.
• Je třeba brát vážně trend nižší konzumace masa a tuků moderními lidmi a respektovat jej při plánování zemědělské výroby.
• Konkurenceschopnost spočívá nejen v nízkých cenách, ale i ve struktuře nabídky.
• Spojení ČR se špatným stavem ŽP může představovat překážku pro export potravinářských produktů.
• Nelze podceňovat potenciál nepotravinářské produkce a produkce pro průmysl.
• ČR má dobrou odbornou úroveň pracovních sil, dobré vědce.

Extrémní scénáře rozvoje
Cesty vývoje zemědělství se mohou v závislosti na trendech české společnosti ubírat různými směry. ELZAKKER (1994) volí trendy společnosti: kapitalismus, komunismus, environmentalismus, humanismus a vymezuje scénáře vývoje ( dle vlastních slov Elzakkera UVEDENÉ PONĚKUD DO EXTRÉMŮ ) do r. 2020. Je třeba si uvědomit, že ELZAKKER publikoval své vize v r. 1994 a zde jsou uvedeny spíše jako úsměvná zajímavost.

Volný trh (ELZAKKER, 1994, s. 55-58, upraveno)

Vývoj do r. 2020
V popředí je vývoj průmyslu, v menší míře dopravy. Nejsnazší a nejlevnější je rozvoj průmyslu v tradičních průmyslových centrech. Hospodářství je zaměřeno na zásobování zahraničních trhů a o něco později na trh domácí. Sloganem vlády je "masová produkce pro masovou spotřebu". S rozvojem průmyslu vzrůstá kupní síla a materiálové bohatství českých občanů, rostou výdaje za spotřební zboží. Další slogan vlády je "nejdříve ekonomika, potom ekologie". Aby se udržely nízké výrobní náklady českých výrobků, je životní prostředí zanedbáváno až do doby, dokud to tolerují sousední státy. Daně jsou nízké, v důsledku toho jsou státní služby (soc. péče, školství...) udržovány na minimální úrovni. Zemědělství je zanedbávaným sektorem, který není modernizován. Není investováno do jeho restrukturalizace a je zřejmé, že nebude moci konkurovat produkci (dotované) EU. Zemědělství se snaží co nejvíce snižovat náklady na mzdy, energii, agrochemikálie a mechanizaci - aby konkurenceschopnost udrželo. Vyšší polohy zemědělství opouští, v nížinách pokračuje intenzifikace. Pokračuje devastace půdy. Soukromí hospodáři nemohou přežít. Státní ochrana přírody nemá reálný vliv. Nevěnuje se pozornost kvalitě vod ani kvalitě produktů, klíčovým heslem je kvantita. Urbanizace pokračuje zásluhou vyšších mezd v průmyslu. Venkov a jeho infrastruktura se nerozvíjí. Prioritou jsou dálnice spojující zahraniční trhy. Nejlepší zemědělská půda je v roce 2010 již neschopná produkce (důsledek eroze a znečištění spodních vod). Republika využívá české uhlí a soustředí se v ní energeticky náročný průmysl ze zahraničí. Alternativní energetické zdroje a programy na úsporu energie nejsou z důvodu nákladných investic rozvíjeny. Okolní státy přestávají tolerovat znečištění ovzduší přicházející k nim přes hranice, ČR v r. 2010 zahajuje jaderný program.

Situace v roce 2020
Výměra zemědělské půdy poklesne o 50 %, s tím souvisí i pokles produkce. Příjmy v zemědělství jsou nižší než v průmyslu. Části krajiny jsou opuštěné a stávají se divočinou. Venkov se stává nepřitažlivým a žije zde málo lidí - stěhují se do průmyslových center za prací. Technologie se zlepšuje, zvyšuje se nezaměstnanost a tím sociální napětí. Na severu exhalace znemožňují lesnictví. Pohnutkou pro zlepšení ŽP jsou ohromné náklady na zdravotní péči. Kvalita vody je špatná, pitná voda je vzácným zbožím. Velkým problémem je odpad.

Závěr
Volný trh je pro venkov pohromou, jednostranné zaměření společnosti tímto směrem je problematické z hlediska rozvoje venkova a vysokých nákladů, které by společnost musela vkládat do řešení ekologických problémů.

Státní paternalismus (ELZAKKER, 1994, s. 60-63, upraveno)
Vývoj do r. 2020
Ekonomika se soustřeďuje na soběstačnost. Zvyšuje se míra nacionalizace. Většina lidí oceňuje životní jistoty. Mít práci, příjem a důchod je důležitější než cokoli jiného. Mzdy a příjmy jsou nízké stejně jako ceny životních potřeb. Služby (zdravotnictví, školství...) jsou laciné. Korupce je nezbytná, ale tutlá se. Klesá produktivita práce, probíhá proces úniku mozků. Inteligence je nežádoucí. Neexistuje žádná snaha o úsporu energie, vyrábí se laciná, později jaderná energie. O stavu ŽP je společnost udržována v nevědomosti. Ekologické nevládní organizace tu nemají místo. Zemědělství je soběstačné s mírnou nadprodukcí. Zaměřeno je na produkci potravin. Jejich kvalita se zlepšuje. Rozvíjí se rostlinné a živočišné genové inženýrství. Modifikované organismy se uvolňují s laboratoří, rozšiřují se, což vyvolá nesouhlas na mezinárodní úrovni. Nedostatek pitné vody je řešen dovozem z Rakouska a Slovenska. Města jsou propojena vodovodním potrubím. Vláda se musí uchylovat k zahraničním půjčkám. Později se projevuje zadluženost.

Situace v r. 2020
Ekonomické aktivity jsou podřízeny vládní regulaci. Demokratická a lidská práva jsou omezena výměnou za jistotu získání práce, příjmu a bytu. Oceňuje to dělnická třída, ale nesouhlasí ti, kteří chtějí zemi opustit. Život se stává nepříjemným. Zemědělství je provozováno i v oblastech, které pro ně nejsou vhodné. Země je více než soběstačná. Novou hrozbou je použití genové technologie, ČR se pasuje za průkopníka v této oblasti. Lidé jedí především vepřové, hovězí, cukr, chléb a brambory. Ceny potravin jsou nízké. Stav ŽP je horší než v r. 1990. Zdravotní stav je na úrovni roku 1990. Svoboda myšlení je na úrovni 50. let. Nastává dluhová krize. Vládní úředníci odmítají změny politiky a možnost svého odchodu. Je naznačena možnost agrese, ale ČR je malá, nemůže najít spojence a tak je možnost války zažehnána. Země se ocitá v naprosté izolaci, kvasí revoluce. ČR je na pokraji bankrotu.

Závěr
Podobný vývoj byl za totalitního režimu. Pro venkovské obyvatelstvo může být tento scénář příznivější než scénář volného trhu. Poškození přírody, půdy a ekosystémů je však v obou případech nežádoucí.

Ekologický scénář (ELZAKKER, 1994, s. 65-69, upraveno)
Vývoj do r. 2020

Slogan vlády zní: "Dnes investovat do čisté budoucnosti" . Důležitější než vydělávání peněz je vyčištění prostředí, vývoj moderních technologií přátelských k ŽP, účelné využívání přírodních zdrojů. Dochází k celkové popularizaci ŽP. Vše co škodí, je silně zdaněno, od benzínu a cigaret až po produkci odpadů. Významně se investuje se do veřejné dopravy, rostoucí znečištění z provozu soukromých dopravních prostředků je zastaveno ekologickou daní, která se stává významným zdrojem státních příjmů. Podporují se obnovitelné energetické zdroje a např. větrná energie a komunální vytápění dřevem. Princip znečišťovatel platí se stává státní politikou. To vede k uzavírání zastaralých průmyslových podniků. Nutný je vývoj ekologicky šetrných technologií. Dochází k rozvoji lesnictví a služeb, zvláště turistiky. ČR má image zelených plic Evropy. Zemědělství se musí přizpůsobit přísným omezením ochrany ŽP. Meliorační program se obrací a velké lány zemědělské půdy jsou měněny na mokřady. Zemědělství je extenzifikováno. Polní plodiny se pěstují s minimálními vstupy, dovážíme obilniny a brambory. Expanduje pěstování zeleniny. Farmáři dostávají finanční příspěvek za udržování krajiny (kosení květnatých luk, pěstování živých plotů na hranicích pozemků apod.). Živočišná výroba využívá celoletního výběhu. Také se snižuje množství dobytčí jednotky na hektar. Spotřeba živočišných produktů klesá. Klíčovým slovem je kvalita. Lesníci používají k zalesňování původní dřeviny pro konkrétní podmínky, les je převážně smíšený.

Situace v roce 2020
Země a ŽP je čitá, ale příjmy jsou nízké. Zvyšuje se nezaměstnanost (technologická vyspělost a úbytek práce v extenzifikovaném zemědělství). Ceny potravin jsou vysoké (zvláště živočišné výrobky), do jejich ceny se započítávají výdaje na ochranu ŽP. Mají však dobré jméno a mohou konkurovat výrobkům v EU. Průměrná délka života se prodlužuje, ubývá alergií. 1/3 zemědělské půdy je vyjmuta z produkce a je využita na obnovu mokřadů a osázení energetickými dřevinami. Zemědělství je extenzivní. A často ekologické. Produkční lesnictví se zvýšilo v oblastech s dostatkem vody. Retence v krajině se zlepšuje, voda je kvalitní. Biodiverzita lesů je vyšší, jsou více využívány k rekreaci a turistice.

Závěr
Ukončení výroby v tradičních průmyslových centrech z důvodu ekologické zaostalosti může vyvolat dramatickou míru nezaměstnanosti. K rozvinutí ekologicky šetrných technologií spotřebuje vysokou míru investic. Lidé by museli upřednostnit zdraví a budoucnost před materiálním bohatstvím.

Scénář pro rozvoj venkova (ELZAKKER, 1994, s. 71-74, upraveno)
Vývoj do r. 2020

Společnost si uvědomí zvláštní význam venkova a volá po jeho obrodě. Podporují se střední vrstva rodinných podnikatelů formou možnosti poskytnutí rozsáhlých úvěrům s dlouhou dobou splatnosti. To vede k zlepšení venkovské infrastruktury a služeb. Zvyšuje se kultura, folklór a řemesla. Zemědělci přecházejí na soukromé hospodaření se smíšenými farmami. Podporuje se integrace živočišné a rostlinné výroby a přímý prodej v rámci téhož regionu. Různé aktivity v mnoha odvětvích (zemědělství, potravinářský průmysl, rybářství, malovýroba, turistika, stavebnictví) jsou podporovány. Region je rozmanitý a tato regionální rozmanitost činí místní ekonomiku méně závislou na jednom odvětví. Každá nově budovaná výroba využívá čistší technologii. Zavádí se komunální vytápění, snižuje se znečištění ovzduší. Krajina je atraktivní. Je to vedlejší produkt soukromého hospodaření. Významná je venkovská turistika. Rozvíjí se technologie směřující k trvale udržitelnému zemědělství. K zadržování vody se staví rybníky. Lesy jsou upraveny tak, aby přitahovaly turisty. Rybaření a myslivost se stávají průmyslem. Zemědělská výroba není v rozporu s ochranou přírody. Pěstováním vlastní zeleniny dosahují lidé úspor.

Situace v roce 2020
V zemědělství jsou nižší výdělky, ale zvyšují se vedlejšími aktivitami. Náklady na život na venkově jsou nižší. Nezaměstnanost je velmi nízká (zejména na venkově). Kvalita života vysoká. Země je soběstačná v produkci obilovin, ne však v produkci cukru a brambor, které jsou levnější z dovozu. Probíhá úspěšný vývoz našich potravin. Všeobecně se používá málo vnějších vstupů. Zůstává určitá míra znečištění ŽP.

Závěr
I tento scénář je extrémní, může přinést ekonomické problémy celé společnosti. Předpokládá změnu žebříčku hodnou. Přináší nebezpečí izolace a nezájmu o celosvětové problémy.

Udržitelný rozvoj venkova (Corkská deklarace)

• pro venkovské oblasti, jež jsou domovem čtvrtiny obyvatelstva a tvoří více než 80 % území Evropské unie, je charakteristická jedinečná kulturní, ekonomická a sociální struktura, mimořádně pestrá mozaika činností a velmi různorodá krajina (lesy a zemědělská půda, území nenarušená člověkem, vesnice a malá města, regionální centra, malé průmyslové závody),
• venkovské oblasti a jejich obyvatelé jsou skutečným bohatstvím Evropské unie a mohou být schopny konkurence,
• největší část venkovské Evropy je pokryta zemědělskou půdou a lesy, jež mohou mít značný vliv na charakter venkovské krajiny, zemědělství je a musí zůstat významným rozhraním mezi člověkem a životním prostředím, povinností farmářů je spravovat mnohé z přírodních zdrojů venkova,
• zemědělství a lesnictví již v evropských ekonomikách nepřevládají, jejich relativní ekonomická váha nadále klesá, rozvoj venkova musí týkat všech sociálně-ekonomických úseků venkova,
• občané Evropy věnují stále větší pozornost kvalitě života obecně, zejména pak otázkám kvality, zdraví a bezpečnosti, rozvoje osobnosti a volného času, venkovské oblasti jsou z hlediska reagování na tyto zájmy ve výjimečném postavení,
• Společná zemědělská politika (CAP) se bude muset přizpůsobit novým zkušenostem a výzvám v oblasti spotřebitelské poptávky a preferencí, rozvoje mezinárodního obchodu a dalšího rozšíření EU, bude pokračovat přesun od dotací cen k přímým dotacím, Společná zemědělská politika a zemědělský sektor se tomu budou muset přizpůsobit, farmářům je nutno v procesu přizpůsobování pomáhat a musí jim být poskytnuty jasné ukazatele pro budoucnost,
• koncepce veřejných finančních podpor pro rozvoj venkova harmonizovaná s vhodným řízením přírodních zdrojů, udržováním a podporou biologické různorodosti a kulturních krajin, je přijímána stále šířeji,
• navazující reformy Společné zemědělské politiky a Evropské politiky rozvoje venkova zvýšily průhlednost a efektivnost, vznikla řada případů nesouladu a přesahů a vzrostla právní složitost,
• ve venkovských oblastech je třeba všemožně podporovat budování místních kapacit pro trvale udržitelný rozvoj.

Evropská konference o rozvoji venkova, vyhlašuje pro Evropskou unii následující program rozvoje venkova v deseti bodech:

Bod 1 - Preference venkova
Trvale udržitelný rozvoj venkova musí být v programu Evropské unie zařazen na čelní místo a stát se hlavní zásadou, jež bude podpírat veškerou politiku venkova v bezprostřední budoucnosti i po rozšíření. Cílem je zvrácení migrace z venkova, boj proti chudobě, stimulace zaměstnanosti a rovnost příležitostí a také odezva na rostoucí požadavky na kvalitu, zdraví, bezpečnost, rozvoj osobnosti, volný čas a zvyšování blahobytu na venkově. Potřebu udržovat a zlepšovat kvalitu venkovského prostředí je nutno začlenit do všech politik Společenství se vztahem k rozvoji venkova. Musí být spravedlivěji vyváženy veřejné výdaje, investice do infrastruktury a vzdělávacích, zdravotních a komunikačních služeb ve venkovských a městských oblastech. Stále větší podíl dostupných zdrojů by měl být využíván na podporu rozvoje venkova a zabezpečení ekologických cílů.

Bod 2 - Integrovaný přístup
Politika rozvoje venkova musí být koncipována multidisciplinárně a aplikována ve více odvětvích s jasnou územní dimenzí. Musí se vztahovat na všechny venkovské oblasti Unie při respektování zásady koncentrace pomocí diferencovaného spolufinancování nejpotřebnějších oblastí. Musí vycházet z integrovaného přístupu, zahrnujícího v jednotném právně-politickém rámci: přizpůsobení a rozvoj zemědělství, ekonomickou diversifikaci (především malé a středně velké průmyslové podniky a venkovské služby) řízení přírodních zdrojů, posílení ekologických funkcí a propagaci kultury, cestovního ruchu a rekreace.

Bod 3 - Diversifikace
Podpora diversifikace hospodářských a sociálních činností se musí zaměřit na zajištění rámce pro samostatné soukromé iniciativy a iniciativy Společenství: investice, technická pomoc, podnikatelské služby, přiměřená infrastruktura, vzdělávání, školení, integrace výsledků vývoje v informační technologii, posílení úlohy malých měst jako nedílné součásti venkovských oblastí, klíčové činitele rozvoje, podpora rozvoje životaschopných venkovských komunit a obnova vesnic.

Bod 4 - Trvalá udržitelnost
Politiky by měly podporovat rozvoj venkova, který trvale udržuje kvalitu a vzhled evropských venkovských krajinných oblastí (přírodní zdroje, biologická diverzita a kulturní identita) tak, aby jejich využívání dnešní generací neomezovalo možnosti budoucích generací. Při svých lokálních aktivitách si musíme být vědomi globální odpovědnosti.

Bod 5 - Subsidiarita
Vzhledem k různorodosti venkovských oblastí Unie se politika rozvoje venkova musí řídit zásadou subsidiarity. Musí být co nejvíce decentralizována a založena na partnerství a spolupráci mezi všemi dotčeným úrovněmi (místní, regionální, národní a evropskou). Je nutno klást důraz na zapojení a na přístup "zdola nahoru", využívající kreativitu a solidaritu venkovských komunit. Rozvoj venkova musí být lokální a být řízen Společenstvím v jednotném evropském rámci.

Bod 6 - Zjednodušení
Politika rozvoje venkova, především ve své zemědělské části, musí prodělat radikální zjednodušení legislativy. Aniž by došlo k renacionalizaci Společné zemědělské politiky, je nutno zajistit větší soudržnost činností, prováděných dnes mnoha různými kanály, omezit právní předpisy EU zavádějící obecná pravidla a procedury, zvýšit subsidiaritu v rozhodování, decentralizovat uplatňování politiky a celkově zvýšit pružnost.

Bod 7 - Programování
Aplikace programů rozvoje venkova musí být založena na vzájemně provázaných a průhledných procedurách a integrována do jediného programu rozvoje venkova pro každou oblast a jediného mechanismu trvale udržitelného rozvoje a rozvoje venkova.

Bod 8 - Financování
Je nutno prosazovat využívání místních finančních zdrojů na podporu místních projektů rozvoje venkova. Je třeba více podporovat využívání finančního inženýrství při udělování úvěrů pro venkov s cílem mobilizovat synergii mezi financováním z veřejných a soukromých zdrojů, snížit finanční omezení malých a středních podniků, podpořit produktivní investice a diversifikovat venkovské ekonomiky. Je nutno podporovat větší účast bankovního sektoru (veřejného i soukromého) a jiných fiskálních zprostředkovatelů.

Bod 9 - Řízení
Administrativní kapacitu a efektivnost orgánů regionální a místní správy a skupin na úrovni Společenství je nutno v případě potřeby podporovat poskytováním technické pomoci, školením, lepší komunikací, partnerstvím a sdílením výsledků výzkumu, informací a výměnou zkušeností, vytvářením sítí mezi regiony a mezi venkovskými komunitami v celé Evropě.

Bod 10 - Hodnocení a průzkum
Bude třeba posílit monitorování, hodnocení a oceňování, aby byla zajištěna průhlednost procedur, zaručeno dobré využití veřejných peněz, stimulován výzkum a inovace a umožněna informovaná veřejná diskuse. Zájmové skupiny nesmějí být konzultovány jen při navrhování a realizaci, ale musí být zapojeny i do monitorování a hodnocení.

Závěrem účastníci Evropské konference o rozvoji venkova, konané v Corku, vyzývají tvůrce evropské politiky:

• aby zvyšovali povědomí veřejnosti o důležitosti nového přístupu k politice rozvoje venkova,
• aby učinili venkovské oblasti atraktivnějšími pro život a práci lidí, které by se tak staly středisky smysluplnějšího života pro stále různorodější obyvatelstvo složené z občanů každého věku,
• aby podporovali tento program o deseti bodech a spolupracovali jako partneři při plnění uvedených cílů, jež jsou formulovány v této deklaraci,
• aby hráli aktivní úlohu při podpoře trvale udržitelného rozvoje venkova v mezinárodním kontextu.

ELZAKKER, B., van. České zemědělství na křižovatce, New York (USA), Praha: Nadace pro občanskou společnost, 1994.
NOVOTNÁ, D. (ed.). Úvod do pojmosloví v ekologii krajiny. Praha: MŽP+Enigma, 2001. 399 s. ISBN 80-7212-192-8.
Kolektiv autorů. Metodika pro místní Agendy 21 v ČR, 2003.

*** NAHORU ***