8. KRAJINNÁ DIAGNÓZA A PROGNÓZA

Informační zdroje o území

Předmětem činnosti AOPK je:

• sledování stavu, změn a vývojových trendů vybraných biotopů a populací ohrožených druhů a krajiny,
• vedení Ústředního seznamu ochrany přírody a centrální státní dokumentace ochrany přírody a krajiny, vedení specializované knihovny,
• vytváření, správa a vedení Informačního systému ochrany přírody (Portál ochrany přírody a Mapový server),
• odborná podpora výkonu státní správy, metodická a znalecká činnost, a to zejména prostřednictvím regionálních pracovišť, 13 krajských středisek,
• výkon státní správy v ochraně přírody a krajiny na území chráněných krajinných oblastí a na ostatním území ČR v rozsahu daném zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a to zejména prostřednictvím regionálních pracovišť, 24 správ CHKO,
• realizace praktických opatření na ochranu přírody a krajiny na území 24 chráněných krajinných oblastí a maloplošných zvláště chráněných území, tj. národních přírodních rezervací a památek na území celé ČR,
• administrace celostátních dotačních programů (zejména krajinotvorných programů) i vybraných fondů Evropských společenství zaměřených na ochranu přírody a krajiny,
• vyplácení finančních náhrad za ztížení zemědělského a lesnického hospodaření a při hospodaření na rybnících,
• správa státního majetku ve zvláště chráněných územích ČR,
• osvěta a šíření informací v oblasti ochrany přírody a krajiny, poradenství a vzdělávání (EVVO),
• mezinárodní spolupráce v ochraně přírody a krajiny. AOPK ČR je mj. členem konsorcia Evropského tématického střediska biologické rozmanitosti a vědeckým orgánem Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (CITES) v ČR,
• zajištění dále například strážní činnosti v chráněných územích.

Internet: www.aopk.cz

Česká inspekce životního prostředí
ČIŽP je odborný orgán státní správy, který je pověřen dozorem nad respektováním zákonných norem v oblasti životního prostředí. Dohlíží rovněž na dodržování závazných rozhodnutí správních orgánů v oblasti životního prostředí. Česká inspekce životního prostředí byla zřízena v roce 1991 zákonem ČNR č. 282/1991 Sb. a je samostatnou rozpočtovou organizací podřízenou Ministerstvu životního prostředí ČR. ČIŽP mimo jiné zjišťuje nedostatky, popřípadě škody vzniklé na životním prostředí, jejich příčiny a původce, ukládá opatření k odstranění a nápravě zjištěných nedostatků, omezuje nebo zastavuje škodlivou činnost právnických nebo fyzických osob, ukládá právnickým a fyzickým osobám pokuty za prokázané porušení stanovených povinností v oblasti životního prostředí a provádí kontrolu uložených opatření. Podílí se rovněž na řešení havárií, zejména v ochraně vod. Svou činnost vykonává v pěti oblastech: ochrana ovzduší, ochrana vod, odpadové hospodářství, ochrana přírody   a ochrana lesa. Těmto oblastem odpovídá i organizační členění celé inspekce i jednotlivých krajských inspektorátů na jednotlivá oddělení. ČIŽP přijala postupně do okruhu své působnosti další oblasti: ochrana ozónové vrstvy Země, dohled nad nakládáním s chemickými látkami, prevence havárií, problematika obalů a geneticky modifikovaných organismů. Hlavní náplní činnosti ČIŽP jsou kontroly, šetření a revize na konkrétních místech. Porušování platné legislativy v oblasti životního prostředí řeší ČIŽP zpravidla ve správních řízeních. Ta mají povahu sankční, kdy ČIŽP danému subjektu vyměří příslušnou pokutu, nebo nápravnou, kdy nařídí provedení nutných opatření k nápravě nebo v krajním případě zakáže další činnost, která vede k poškozování životního prostředí.

Internet: www.cizp.cz

Česká geologická služba
Posláním České geologické služby (pův. Českého geologického ústavu) je výkon státní geologické služby v České republice. Česká geologická služba sbírá a zpracovává údaje o geologickém složení státního území a předává je správním orgánům pro politická, hospodářská a ekologická rozhodování. Poskytuje všem zájemcům regionální geologické informace.

Česká geologická služba je státní příspěvkovou organizací, resortním výzkumným ústavem Ministerstva životního prostředí. Je členem mezinárodních organizací geologických služeb EuroGeoSurveys, FOREGS (Fórum evropských geologických služeb) a ICOGS (Mezinárodní konsorcium geologických služeb).

Internet: www.cgu.cz

ČHMÚ
Základním účelem příspěvkové organizace ČHMÚ je vykonávat funkci ústředního státního ústavu České republiky pro obory čistota ovzduší, hydrologie, jakost vody, klimatologie a meteorologie, jako objektivní odborné služby poskytované přednostně pro státní správu.

Předmětem činnosti ČHMÚ v uvedených oborech je:

• racionálně, věcně a ekonomicky integrovat výkon státní služby,
• zřizovat a provozovat měřicí stanice a sítě s využíváním telekomunikačních sítí (státní pozorovací sítě pro sledování kvalitativního a kvantitativního stavu atmosféry a hydrosféry a příčin vedoucích k jejich znečišťování nebo poškozování),
• odborně zpracovávat výsledky pozorování, měření a monitorování,
• vytvářet a spravovat databáze,
• poskytovat předpovědi a výstrahy,
• provádět a koordinovat vědeckou a výzkumnou činnost.

Internet: www.chmi.cz

Ministerstvo zemědělství
Ministerstvo zemědělství je ústředním orgánem státní správy pro zemědělství, s výjimkou ochrany zemědělského půdního fondu, pro vodní hospodářství, kromě ochrany přirozené akumulace vod, ochrany vodních zdrojů a ochrany jakosti vod, a pro potravinářský průmysl. Je rovněž ústředním orgánem státní správy lesů, myslivosti a rybářství, mimo území národních parků. Ministerstvo zemědělství je také ústředním orgánem státní správy ve věcech komoditních burz, které organizují obchody se zbožím pocházejícím ze zemědělské a lesnické výroby, dále ve věcech veterinární a rostlinolékařské péče, péče o potraviny, o ochranu zvířat proti týrání a pro ochranu práv k novým odrůdám rostlin.Ministerstvo zemědělství řídí Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci, Státní veterinární správu, Státní rostlinolékařskou správu, Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský a Českou plemenářskou inspekci. Ministerstvo zemědělství ve spolupráci se Státním zemědělským intervenčním fondem provádí na základě nařízení vlády opatření a zavádí tržní pořádky pro stabilizaci trhů se zemědělskými výrobky a potravinami s cílem minimalizace výkyvů cen na domácím trhu. Úkolem ministerstva není řídit či plánovat zemědělskou, lesnickou nebo potravinářskou výrobu, ale vymezit příslušnou legislativou mantinely, v nichž se mohou naši podnikatelé pohybovat. Ministerstvo zemědělství přitom vychází z vládní zemědělské politiky a z programového prohlášení vlády. Jeho cílem je podpora "Evropského modelu zemědělství" s důrazem na rozvoj multifunkčního zemědělství, zaměřeného jednak na zemědělskou produkci, ale i na zajišťování služeb údržby a tvorby krajiny, na další environmentální služby a na nezemědělské činnosti. Stále většího významu nabývá hlubší propojení zemědělství s obnovou a rozvojem venkova.

Internet: www.mze.cz

Ministerstvo životního prostředí
Ministerstvo životního prostředí (MŽP) bylo zřízeno jako ústřední orgán státní správy a orgán vrchního dozoru ve věcech životního prostředí.

MŽP je ústředním orgánem státní správy pro:

• ochranu přirozené akumulace vod,
• ochranu vodních zdrojů a ochranu jakosti podzemních a povrchových vod,
• ochranu ovzduší,
• ochranu přírody a krajiny,
• ochranu zemědělského půdního fondu,
• výkon státní geologické služby,
• ochranu horninového prostředí, včetně ochrany nerostných zdrojů a podzemních vod,
• geologické práce a ekologický dohled nad těžbou,
• odpadové hospodářství,
• posuzování vlivů činností a jejich důsledků na životní prostředí včetně těch, které přesahují hranice státu,
• myslivost, rybářství a lesní hospodářství v národních parcích,
• státní ekologickou politiku.

Internet: www.env.cz

Katastr nemovitostí České republiky (KN)
Katastr nemovitostí ČR je soubor údajů o nemovitostech v České republice zahrnující jejich soupis a popis a jejich geometrické a polohové určení. Jeho součástí je evidence vlastnických a jiných věcných práv a dalších, zákonem stanovených práv k těmto nemovitostem. KN je zdrojem informací, které slouží k ochraně práv k nemovitostem, pro daňové a poplatkové účely, k ochraně životního prostředí, zemědělského a lesního půdního fondu, nerostného bohatství, kulturních památek, pro rozvoj území, k oceňování nemovitostí, pro účely vědecké, hospodářské a statistické a pro tvorbu dalších informačních systémů. Je veden jako informační systém o území České republiky převážně počítačovými prostředky, kde základní územní jednotkou je katastrální území a jeho operát mimo jiné tvoří:

• Soubor geodetických informací, který zahrnuje katastrální mapu (včetně jejího číselného vyjádření ve stanovených katastrálních územích).
• Soubor popisných informací, který zahrnuje údaje o katastrálních územích, parcelách, stavbách, bytech a nebytových prostorech, vlastnících a jiných oprávněných, právních vztazích a právech a skutečnostech stanovených zákonem.

Internet: www.cuzk.cz

Český statistický úřad
Zde lze získávat statistická data nejen o ŽP:

Internet: www.czso.cz

ÚHÚL
Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem (ÚHÚL) je organizační složkou státu zřízenou Ministerstvem zemědělství České republiky.

Předmět činnosti:

• Provádění inventarizace lesů v České republice.
• Vyhotovování a správa dat oblastních plánů rozvoje lesů (OPRL) včetně zajišťování jednotného typologického systému lesů v České republice.
• Zabezpečování funkce informačního a datového centra odvětví lesního hospodářství a myslivosti České republiky.
• Zabezpečování poradenství a služeb při provádění certifikace lesů České republiky.

Internet: www.uhul.cz

VÚHLM
Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti je resortním lesnickým výzkumným ústavem. Rozhodující podíl činnosti tvoří řešení výzkumných úkolů pro lesní hospodářství a zajišťování expertních a výzkumných činností pro státní správu a vlastníky lesů všech kategorií.

VÚMOP
Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy Praha (VÚMOP) je příspěvkovou organizací přímo řízenou Ministerstvem zemědělství České republiky. Základním účelem a posláním ústavu je rozvoj vědního poznání v oborech komplexních meliorací, půdoznalství a informatiky k těmto oborům se vztahující. Ministr zemědělství pověřil ústav také výkonem přímé spolupráce s katastrálními úřady, zajišťováním závazných podkladů pro zavádění kódů bonitovaných půdně-ekologických jednotek (BPEJ) do katastru nemovitostí a zajišťováním závazných podkladů pro průběžnou aktualizaci tohoto systému. Ústav je zapsán do seznamu ústavů kvalifikovaných pro znaleckou činnost s rozsahem znaleckého oprávnění pro meliorace a půdoznalství.

Internet: www.vumop.cz

VÚV
Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka je státní příspěvkovou organizací zřízenou Ministerstvem životního prostředí ČR. Jeho posláním, vyplývajícím ze zřizovací listiny, je zajistit na základě cíleného výzkumu v oblasti vodního hospodářství poradní, metodickou, konzultační a koordinační odbornou podporu veřejné správy při ochraně vody a při hospodaření s ní jako základní složkou životního prostředí umožňující trvalý zdravý život obyvatel a chod ekonomiky České republiky v souladu s cíli státní politiky ŽP v oblasti ochrany vod a vodohospodářské politiky. V poslední době se zaměření činnosti ústavu rozšířilo o výzkum, vývoj a hodnocení analytických, popř. technologických metod pro nakládání s odpady, jakož i o hodnocení vlastností odpadů a účinnosti úprav odpadů z hlediska ochrany životního prostředí, včetně aplikace poznatků v této oblasti do návrhů právních a technických předpisů a metodických pokynů.

Internet: www.vuv.cz

ZVHS
Zemědělská vodohospodářská správa (ZVHS) je organizační složkou státu zřízenou Ministerstvem zemědělství ČR v roce 2001. Její činnost navazuje na činnost Státní meliorační správy, která působila v oboru vodního hospodářství a správy vodních toků více než 30 let. ZVHS zabezpečuje výkon správy drobných vodních toků v délce více než 35 tisíc kilometrů a více než 11 tisíc kilometrů odvodňovacích zařízení, dále mimo jiné i 493 nádrží (stav k 31. 12. 2005). Jedná se o vodní toky protékající zejména zemědělsky využívanou krajinou, ale i zastavěnými částmi obcí. Každoročně se ZVHS jako správce drobných vodních toků potýká s odstraňováním povodňových škod na spravovaných vodních tocích a vodních dílech. Zejména v poslední době se ZVHS stále více zaměřuje na řešení komplexních protipovodňových opatření. Pro podporu operativního rozhodování provádí i práce odborně-analytické a provozuje dispečink vodohospodářských informací. Úspěšně se organizaci daří skloubit při své činnosti požadavky uplatňované orgány ochrany přírody se svými potřebami a záměry. ZVHS jako hydroekologická organizace vstupuje do jednotlivých krajinotvorných programů MŽP. ZVHS se významně podílí i na monitoringu životního prostředí. Ten zahrnuje v rámci jednotlivých monitorovacích programů sledování chemického a ekologického stavu vodních toků a nádrží, chemického složení dnových sedimentů a sledování vodnosti. Za pomoci nejmodernějších technologií promítá ZVHS jednotlivé činnosti do informačních systémů, jejichž prostřednictvím poskytuje základní informace i široké veřejnosti.

Internet: www.zvhs.cz

CENIA
CENIA vznikla k 1. dubnu 2005 transformací Českého ekologického ústavu, příspěvkové organizace MŽP. Účelem vzniku CENIA je poskytování průřezových informací nejen z životního prostředí. Proto se v CENIA soustřeďují, vyhodnocují a zhodnocují výsledky práce, založené zejména na aktivním naplňování zákona č.123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, jsou viditelné v mapách ( http://map.env.cz a http://geoportal.cenia.cz ), převáděny do indikátorů udržitelného rozvoje (viz http://indikatory.env.cz ) a zveřejňovány v informačních publikacích, z nichž nejvýznamnější je Statistická ročenka životního prostředí České republiky. Téměř všechny informace, které CENIA soustřeďuje, jsou získávány z prostředků občanů, daňových poplatníků. Jim především mají sloužit výsledky práce Agentury. CENIA je prostředníkem výkonu práv občanů na informace o životním prostředí, data zde shromážděná slouží k podpoře výkonu veřejné správy, jsou dobře využitelná pro vzdělávání ve školách všech stupňů. CENIA je účinným spolupracovníkem všech, kdo mají zájem na ochraně přírody, zdraví obyvatel a zvyšování kvality života. Proto zde najdete např. pracoviště pro environmentální výchovu, místní Agendu 21, udržitelný rozvoj, podporu udržitelné spotřeby a výroby (ekologicky šetrné výrobky, EMAS a čistší produkci). Významnou součástí činnosti CENIA je podpora výkonu státní správy v oblasti integrované prevence (IPPC) a hodnocení vlivů na životní prostředí (EIA/SEA)

Internet: www.cenia.cz

Portály ŽP

• Portál o ŽP: http://portal.env.cz/
• Portál o ŽP: http://www.cenia.cz/
• Mapový portál: http://geoportal.cenia.cz/
• Mapový portál: http://map.env.cz
• Mapový portál: http://www.mapy.cz/
• Zemědělský portál: http://www.agroweb.cz/
• NATURA 2000: http://www.natura2000.cz
• Lesnický portál: http://www.silvarium.cz/
• Portál KN: www.cuzk.cz
• Statistiky: http://www.czso.cz/

Krajinně ekologický monitoring

LIPSKÝ (2000, s. 5) uvádí, že na sledováni změn v krajině lze aplikovat mnohé metody monitoringu životního prostředí. V širokém pojetí lze dle tohoto autora rozlišit:

• Geochemický monitoring. Zaměřuje se na sledování látkových toků a elektromagnetických bilancí a jejich změn v krajině v důsledku činnosti člověka a narušení ŽP. Je založený na odebírání vzorků, analýze obsahu prvků a látek a měření látkových toků v jednotlivých složkách prostředí - povrchové a podzemní vodě, říčních sedimentech, atmosféře, rostlinách a živočišných organismech. Ideální územní jednotkou pro sledování elektromagnetických toků je povodí. Cílem je získání dlouhodobé řady dat, umožňující stanovení případných změn a trendů ve vývoji biochemického metabolizmu krajiny.
• Biologický monitoring (biomonitoring). Je zaměřen na sledování změn prostředí pomocí monitorování výskytu a početnosti rostlinných a živočišných druhů v krajině. Důležitá je volba vhodných bioindikačních druhů. Bioindikace a biodiagnostika mohou být prováděny na úrovni buněčné, tkání, ústrojí, organismů, populací a společenstev. Jejich stav, patologické, fyziologické a etologické změny jsou interpretovány pomocí statistiky - diagnostika odchylek od normálního stavu.
• Celkové změny v krajině. Spočívají zejména ve způsobu užívání krajiny, nejvýhodněji se monitorují pomocí časové řady leteckých, případně družicových snímků, které nejlépe zobrazují narušení, plošné devastace, změny krajinné struktury, proměny krajinné matrice apod.

Hodnotu biologického a ekologického monitorování a sledování lze shrnout do těchto bodů (SPELLERBERG, 1995, s. 18):

• Monitorování jako základ pro využívání biologických zdrojů v duchu TUR a pro vyhledávání zdrojů.
• Monitorování napomáhající účinné ochraně a využívání ekosystémů a populací.
• Monitorování krajiny jako základ jejího lepšího využití, tj. spojení jejího využívání s její ochranou.
• Monitorování stavu prostředí - využití organismů při monitorování znečištění a jako ukazatelů kvality prostředí.
• Monitorování jako způsob rozšiřování znalostí o dynamice ekosystémů.
• Monitorování hmyzích škůdců, umožňující zavézt proti nim v zemědělství a lesnictví účinné způsoby boje.

Interpretace a vyhodnocování údajů

(Např. HRNČIAROVÁ a kol. (2006, s. 156) vymezuje v rámci díla "Krajinnoekologické podmínky rozvoje Bratislavy" tři interpretované vlastnosti: zranitelnost krajiny, krajinnoekologickou významnost, zatížení krajiny).

RUŽIČKA (2000, s. 100 -101) píše, že interpretace obsahuje podklady přehodnocené a upravené, na základě poznání komplexu ekologických vlastností, se zřetelem na potřeby společnosti. V rámci metodiky LANDEP je interpretace proces vytváření funkčních - užitkových vlastností krajiny z hlediska požadovaných činností, a to přehodnocením (interpretací) vzájemných vztahů hodnot ekologických vlastností krajiny. Interpretované ekologické vlastnosti lze označit jako ukazatele vlastností krajiny. Mezi tyto ukazatele můžeme zařadit např. dynamiku biotických a abiotických komplexů, biologickou hodnotu, rovnováhu krajiny, odolnost a stabilitu struktury krajiny, dynamiku ekologických komplexů aj. Ukazatele vlastností krajiny pro posouzení její funkční způsobilosti pro využití člověkem, získáme interpretací ekologických vlastností krajiny. Výsledné ukazatele mohou charakterizovat mechanické, trofické, hydrické, klimatické, biotické (aj.) podmínky krajiny, ale také prostorové a polohové vztahy. Pro interpretaci lze využít analytické údaje např. o vlastnostech geologického podkladu, půdotvorného substrátu, půdy, vodního režimu aj. Interpretací uvedených vlastností se snažíme získat obraz o dynamice substrátu a reliéfu, příp. mikroklimatu, které v rozhodující míře ovlivňují naše rozhodování o optimálním využití krajiny. Pro posouzení současného ekologického (resp. zdravotního) stavu krajiny využíváme biotické složky prvotní a prvky druhotné krajinné struktury. Interpretace je zaměřená na zejména na údaje o dynamice vegetace, které by umožnily stanovit současné narušení přirozeného vývoje krajiny a předpovědět jeho budoucí ohrožení. Nejčastější je stanovení ekologické stability, diverzity, zatížitelnosti, vyváženosti, potenciálu, funkcí vegetace v krajině (ochranná, produkční, kulturní).Interpretací se snažíme získat zejména údaje o množství a kvalitě antropogenních prvků v krajině, stupni přeměny krajiny, současné krajinné struktuře, plošném zastoupení stabilizačních a ostatních prvků.

Metody interpretace jsou závislé na počtu vstupních veličin, mohou být i vícestupňové a jsou závislé na cíli ekologické optimalizace využívání krajiny a také na ekologických vlastnostech, které krajina má.

Identifikace problémů a střetů v krajině

V souvislosti s metodikou LANDEP je problematika střetů v krajině pojata následovně.

Nároky národního hospodářství na prostor (nebo ekologické podmínky) v krajině mohou mít hmotný i nehmotný charakter (RUŽIČKA, 2000, s. 94-95). RUŽIČKA (2000, s. 89, upraveno) uvádí, že díky těmto nárokům a vazbám (např. zemědělství na půdu, rybářství na rybníky) mohou nastat střety zájmů navzájem a současně i střety zájmů sociálně-ekonomických odvětví (národního hospodářství) se zájmy ochrany přírody a přírodních zdrojů (ochrany krajiny, krajinného rázu).

Nároky a požadavky společnosti lze charakterizovat ve třech rovinách:

• Realizované nároky - mají hmotný i nehmotný charakter. Hmotný např. stavba - projevuje se v současné krajinné struktuře, nehmotný - ochranné pásmo, vyjadřuje se na mapách.
• Plánované požadavky (územní plány, generel ÚSES apod.).
• Prognózy a perspektivy rozvoje odvětví vyžadující prostor v území.

Při promítnutí zájmů na území (mapu) se ukáže, že zájmy jsou často protichůdné.

Pokud má určitý jev (zájem) nehmotný charakter, může docházet i ke střetu zájmů, protože zájmy různých odvětví lidské činnosti se mohou překrývat (město chce skládku, která vyřeší problém s odpady a plánuje ji, obyvatelé ji nechtějí - raději by místo ní rekreační areál). Do tohoto střetu zájmů může dále vstupovat i zájem ochrany přírody (vyskytuje se zde chráněný druh, a tak ochrana přírody nechce ani skládku, ani hotel, ale chráněné území a plánovat pro něj specifický management) (RUŽIČKA, 2000, s. 94, upraveno). V rámci metodiky LANDEP se tyto střety (které jsou nehmotného charakteru) dějí v terciární krajinné struktuře. Ta je podmíněna prvotní a druhotnou krajinnou strukturou. Střety zájmů mohou mít vnitroodvětvový charakter (v rámci zemědělství - eroze), meziodvětvový charakter (znečištění půdy, vody), nadodvětvový charakter (ohrození zájmu ochrany přírody) a působí přímo na člověka a jeho zdravotní stav (RUŽIČKA, 2000, s. 89; 94-95).

Z konfrontací nároků a důsledků, které z nároků plynou, vzniká možnost vytvoření ekologicky optimálně využívaného území.

Odhad rizik

Environmentální hazard (antropogenní hazard) lze definovat jako riziko (zpravidla lidské bytosti), které je spojeno s přírodním prostředím. Může být přírodní (povodeň, sesuv, erupce apod.) nebo antropogenní (znečistění). Riziko je možnost nebezpečí, zranění, ztráty apod. Je to také situace, ve které se vyskytuje možnost následku určitého rozhodnutí, nebo činnosti, je-li předem známa pravděpodobnost.

Studium hazardů má úroveň lokální, regionální, globální. Sestává se z postupů:

• identifikace přírodního prostředí,
• využívání prostředí člověkem,
• charakteristika člověka coby uživatele, který rozhoduje o jeho využívání.

Ze součinnosti těchto postupů plynou procesy

• hazard,
• percepce (vnímání) hazardu,
• náprava škod.

Z přírodních hazardů aktuálních pro naše podmínky je třeba vzpomenout laviny, strže, sesuvy a antropogenní hazardy spojené se znečišťováním obecně.

EIA

Části procesu EIA

OZNÁMENÍ > ZJIŠŤOVACÍ ŘÍZENÍ > DOKUMENTACE > POSUDEK > STANOVISKO

Pro přesnost a detailní pochopení jednotlivých kroků EIA je nezbytně nutné studovat přímo legislativu. Zajímavě je zpracována tato problematika i na stránkách "ARNIKY"

Internet ARNIKA (EIA): www.eia.arnika.org

Internet legislativa EIA: http://tomcat.cenia.cz/eia/legislativa.jsp

Posuzování koncepcí

Zcela specifickou oblastí je posuzování vlivů na životní prostředí u tzv. koncepcí. Tento proces upravuje § 14 zákona č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů rozvojových koncepcí a programů na životní prostředí, ve znění zákona č. 100/2001 Sb. Proces je podobný jako hodnocení běžných průmyslových záměrů, ale oproti němu má kratší průběh. Koncepcemi se rozumí:

• rozvojové koncepce a programy schvalované ústředními orgány státní správy (vládou a ministerstvy) v oblasti energetiky, dopravy, zemědělství, nakládání s odpady, těžby a zpracování nerostů, rekreace a turistiky,
• územní plány velkých územních celků (zpracovávané kraji nebo vládou),
• směrný vodohospodářský plán,
• Posuzování koncepcí provádí vždy MŽP.

Metodika krajinně ekologického plánování LANDEP

• krajinně ekologická analýza,
• krajinně ekologická syntéza,
• krajinně ekologická interpretace,
• krajinně ekologická evaluace,
• krajinně ekologická propozice.

Pět stupňů výzkumu dle metodiky LANDEP:

1. Krajinně ekologická analýza
Krajinně ekologická analýza je získávání vstupních informací o vlastnostech složek, prvků a jevů v krajině, a to abiotických, biotických a socioekonomických, které se charakterizují parametricky, případně slovně a prostorově se zachycují do mapových odkladů. HRADECKÝ, BUZEK (2001, s. 102) uvádí, že se tato analýza zaměřuje na získávání vstupních informací o vlastnostech prvků krajiny (abiotických, biotických a socioekonomických) a tvoří ji prvky primární, sekundární a terciární struktury.

2. Krajinně ekologická syntéza
Obsahem syntézy je tvorba, klasifikace a charakteristika homogenních prostorových areálů s přibližně stejnými vlastnostmi sledovaných ukazatelů (krajinnoekologickými vlastnostmi). Výsledkem jsou typy krajinně ekologických komplexů (KEK), které se odlišují od sousedních homogenních areálů - typů s jinou kombinací hodnot. KEK vycházejí z následujících dílčích syntetických jednotek (HRADECKÝ, BUZEK, 2001, s. 102):

• typy abiotických komplexů - jsou syntézou reliéfu, geologicko-substrátového komplexu, půdy, podnebí a vodstva. Jejich homogenní obsah předurčuje v základních rysech i jejich stejnou reakci na zásah člověka,
• typy současné krajinné struktury - tvoří syntézu hmotných prvků, od málo transformovaných až po umělé prvky v krajině,
• typy ekologických a kulturních priorit - jde o syntézu hmotných a nehmotných prvků s pozitivním až neutrálním působením na krajinu,
• typy současného zatížení krajiny - tvoří syntézu nehmotných a hmotných prvků s negativním až neutrálním působením na krajinu, které vyvolávají různé chemické, fyzikální i jiné změny v krajině.

HRADECKÝ, BUZEK (2001, s. 102) uvádí, že soubor hodnot vlastností daného typu KEK představuje určitou stejnou vhodnost (i únosnost) pro využití člověkem na celé jeho homogenní ploše a v rámci všech výskytů daného typu KEK. Jiný typ KEK pak má jinou vhodnost. KEK jako syntetická jednotka představuje základní operační jednotku dalšího rozhodování.

3. Krajinně ekologická interpretace
Účelem krajinně ekologické interpretace je pomocí analytických a syntetických vlastností krajiny stanovit účelové (funkční) vlastnosti krajiny. Vlastnostem krajiny přiřazujeme určité stupně - kategorie, na základě kterých vyčleníme území s různými vlastnostmi.

4. Krajinně ekologické hodnocení (evaluace)
Při něm se stanovuje vhodnost využívání území na základě ukazatelů vlastností krajiny. Konfrontují se požadavky jednotlivých činností na krajinně ekologické podmínky se skutečně existujícími vlastnostmi krajiny pomocí limitů. Dle HRADECKÉHO, BUZKA (2001, s. 102) se stanovuje vhodnost krajiny pro lokalizaci společenských aktivit (požadavky versus limity).

5. Krajinně ekologická propozice
Představuje konečnou fázi v řešení krajinně ekologického plánování, dochází k návrhu optimálního funkčního členění krajiny (tzn. optimální lokalizace lidských činností v krajině) (HRNČIAROVÁ, 1999 in HRADECKÝ, BUZEK, 2001, s. 102).

LIPSKÝ (1999, s. 106) uvádí, že výsledkem uplatnění metodiky LANDEP je ekologický plán krajiny. Optimální prostorové uspořádání a funkční využívání území (krajinně ekologický plán) je komplexní proces vzájemného zesoulaďování prostorových požadavků hospodářských a jiných činností člověka s krajinně ekologickými podmínkami, které vyplývají ze struktury krajiny. Ekologicky optimální prostorové uspořádání a funkční využívání území současně zabezpečuje vyhovující ekologickou stabilitu prostorové struktury krajiny, ochranu a racionální využívání přírody, biodiverzity a přírodních zdrojů, tvorbu a ochranu územního systému ekologické stability a bezprostřední životní prostředí člověka. Struktura krajiny a její prvky se projevují jako limity, omezení nebo podporující faktory požadovaných činností v daném území. Krajinně ekologický plán předpokládá vymezení řešeného území, zpracování dostupných podkladů o území (doteď zpracovaných podkladů o území a jejich zhodnocení). Krajinnoekologický plán - vznikne konfrontací alternativního ekologického výběru se současnou krajinnou strukturou (stanovení ekologicky únosného využívání území).

Metody oceňování přírodních hodnot

Přírodu a její zdroje lze dělit na dvě hlavní skupiny

• Přírodní zdroje - materiální zdroje na zemském povrchu či pod ním (půda, vody, lesy, ložiska nerostů). Tyto byly v průběhu historie předmětem tržních a vlastnických vztahů. Patří sem obnovitelné a neobnovitelné zdroje, které zahrnují biologické i fyzické zdroje (stavební a zemědělské pozemky, lesy, vodní zdroje, ložiska nerostů aj.) (SEJÁK, a kol., 1999, s. 188). Jsou to ty zdroje a síly přírody, které jsou či mohou být využívány člověkem, resp. lidskou společností k výrobě či spotřebě.
• Environmentální zdroje - všechny zdroje a složky přírody (životního prostředí), které měly a mají význam pro vznik a udržení života na Zemi. Mezi hlavní env. zdroje patří zejména ekosystémy (SEJÁK, a kol., 1999, s. 41). Patří sem čisté ovzduší, oceány, sluneční svit, genetická pestrost druhů a vazby mezi nimi, ale také původní = přírodní části území jako jsou mokřady, lesní ekosystémy apod.

Výčet metod oceňování přírodních a environmentálních zdrojů lze studovat z knihy SEJÁK a kol. (1999).

Hesenská metoda
Jedná se o expertní formu vyjadřování hodnoty životního prostředí. Váže ekonomické hodnocení ekologických funkcí území na biotopy. Biotopem rozumí místní prostředí, které splňuje nároky charakteristické pro existenci určitých rostlinných a živočišných druhů. Biotopy jsou následně oceněny dle úrovně svých ekologických funkcí a nákladů nutných na obnovu takových funkcí. V prvním kroku je stanovena hodnota pro určitý biotop na základě hodnocení osmi ekologických a ekonomických faktorů (zralost biotopu, přirozenost biotopu, diverzita struktur, diverzita druhů, vzácnost biotopů, vzácnost druhů těchto biotopů, ohrožení množství a kvality biotopů). Ve druhém kroku je takto získaný počet bodů převeden do peněžní podoby násobením bodu průměrnými náklady na obnovení přírodních struktur. Výhodou hesenské metody je její relativně snadná praktická využitelnost a kombinace ekologické kvality se zjištěnými náklady na skutečně vykonanou revitalizaci a skutečně vykonaná kompenzační opatření. Ocenění provádí tým ekologů, kteří mají relativně nejlepší poznatky o životodárných funkcích prostředí. Nevýhodou může být nejednoznačnost a značné rozdíly v posuzování ekologického stavu krajiny, jež odráží subjektivní rozhodování expertních týmů, případně narušení vypovídací schopnosti ekologické funkce biotopu charakterem jeho bezprostředního okolí, např. mokřady v blízkosti skládek (MEZŘICKÝ, 2005, s. 126).

Ekologické prognózování

Římský klub

Jednou z nejznámějších organizací, zabývajících se globálními problémy, je Římský klub, který byl založen v dubnu 1968 jako nevládní organizace. Za hlavní přístupy k řešení problémů považuje:

• při zkoumání problémů používat globální přístup a uvědomovat si, že rostoucí vzájemná závislost států, existence celosvětových problémů a budoucí potřeby všeho lidstva znemožňuje řešení těchto problémů v rámci jedné země,
• myslet holisticky  a snažit se o hlubší porozumění vazeb ve spleti současných problémů - politických, sociálních, ekonomických, technologických, životního prostředí, psychologických a kulturních,
• vypracovávat dlouhodobější studie, než mohou zpracovávat vlády, zaměstnané řešením každodenních problémů a vázané ohledy, které musejí brát na voliče.

Římský klub podporuje výzkum a vydávání zpráv, z nichž asi nejznámější jsou Meze růstu, Překročení mezí a zpráva Faktor čtyři. Římský klub identifikoval následujících jedenáct oblastí globálních problémů, k jejichž řešení se snaží přispět:

• Životní prostředí.
• Demografie.
• Rozvojové programy.
• Hodnotový systém.
• Vládnutí.
• Práce.
• Informační společnost.
• Nové technologie.
• Vzdělání.
• Nová globální společnost.
• Světový ekonomický a finanční řád.

World3, Meze růstu, Překročení mezí
Donella "Dana" Meadows byla průkopníkem v systémové dynamice, vědách o životním prostředí, učitelka a spisovatelka. Byla vedoucím projektu Meze růstu. V roce 1972 se dostala do týmu vědců, který vyvinul počítačový model systémové dynamiky hlavních demograficko-ekonomických ukazatelů. Simulaci nazvali World3 (Svět3). World3 byla modelace vývoje hlavních globálních ukazatelů jako je stav populace, množství zdrojů, míra znečištění, objem průmyslové výroby atd. v čase na základě počátečních parametrů (jako například investice do technologií snižující znečištění) a desítek daných, vzájemně se ovlivňujících vztahů mezi nimi. Jako součást projektu vznikla vědecká zpráva a (v populárnější formě) kniha Meze růstu (Limits to Grow). Kniha Meze růstu byla zcela přelomovým dílem, které předběhlo dobu o několik let. Meze růstu se dostaly na první stránky periodik po celém světě a vzbudily bezprecedentní debatu o kapacitách Země podporovat ekonomickou expanzi . Ukázalo se , že pokud bude pokračovat exponenciální růst výroby a počtu obyvatelstva, dojde v dohledné době k demografické explozi a zároveň vyčerpání surovin a potravin a zničení životního prostředí, což povede ke krizi, která v dějinách lidstva nemá obdoby. Tato kniha, ovlivnila generace ekologů, politiků a odborníků zabývajících se zemským systémem. Postupem doby se ukázalo, že modelům "Mezí růstu" nelze příliš věřit, ale že základní motiv knihy - tedy možnost, že se globální stroj zastaví poté, co spotřebuje většinu zdrojů - je reálný.

O 20 let později, v roce 1992, Meadowsová se svým vědeckým týmem podnikli pokračování Mezí růstu - projekt, který trval 2 roky, nazvali Překročení mezí. Hlavní část knihy se soustřeďuje na analýzu důležitých problémů, jako jsou energetika, potraviny, růst populace, stav zásob a klimatické změny. Podobně jako v první knize jde o celkem průměrný výčet problémů, kde má člověk pocit, že jsou volena spíš horší data než ta reálná.

Porovnání závěrů Mezí růstu (1972) a Překročení mezí (1992)

1. (1972): Bude-li trvat současná tendence růstu světové populace, industrializace, znečišťování, produkce potravin a vyčerpávání přírodního bohatství, bude někdy v průběhu příštích sta let na této planetě dosaženo mezí růstu. Nejpravděpodobnějším důsledkem bude náhlý a nekontrolovatelný pokles populace i průmyslové kapacity.

1. (1992): Využívání životně důležitého přírodního bohatství i predikce mnoha druhů znečisťujících látek lidmi již překročilo míru, která je fyzicky udržitelná. Bez významného omezení toků materiálů a energie nastane v nadcházejících desetiletích nekontrolovatelný úpadek produkce potravin, využívání energie a průmyslové produkce na jednoho člověka.

2. (1972): Tuto tendenci je možné změnit a je možné připravit podmínky ekologické a ekonomické stability, které by byly udržitelné daleko do budoucnosti. Stav globální rovnováhy lze navrhnout tak, aby byly uspokojeny základní materiální potřeby každého člověka na Zemi a aby každý člověk měl stejnou možnost uplatnění své individuální schopnosti.

2. (1992): Tento úpadek není nevyhnutelný. Aby bylo možné se mu vyhnout, jsou nezbytné dvě změny. První je komplexní revize politiky a praktik, které vedou k trvalému růstu materiální spotřeby a populace. Druhá představuje rychlý, drastický vzrůst efektivity, využívání materiálů a energie.

3. (1972): Jestliže se lidstvo rozhodne usilovat o uskutečnění druhého bodu místo prvního, je jeho šance na úspěch tím větší, čím dříve začne pracovat na jeho dosažení.

3. (1992): Trvale udržitelná společnost je dosud technicky a ekonomicky možná. Mohla by být mnohem přitažlivější než společnost, která se pokouší řešit své problémy neustálou expanzí. Přechod k trvale udržitelné společnosti vyžaduje pečlivé vyvážení dlouhodobých a krátkodobých cílů a důraz na přiměřenost, spravedlivost a kvalitu života, místo na velikost produktu. Tento přechod vyžaduje více než zvýšenou produktivitu a více než změnu technologie. Vyžaduje také zralost, soucit a moudrost.

V roce 2004 vyšlo třetí pokračování Mezí růstu s podtitulem 30letý update. Publikaci, mj. i na základě podkladů Meadowsové, dokončili její spolupracovníci, neboť Meadowsová v roce 2001 zemřela.

Mlčící jaro
V roce 1962 publikovala Rachel Carsonová knihu Silent spring. Kniha byla nesmiřitelnou kritikou všeobecného a přehnaného používání pesticidů v zemědělství i jiných oblastech života tehdejší civilizace. Carsonová varovala lidstvo před možnou ekologickou katastrofou - podle její vize se měl prudce zvýšit počet chorob, zvláště nádorových, a zkrátit délka lidského života, v zemědělské krajině mělo uhynout kdeco, zejména zpěvné ptactvo. Na jaře již nemělo být slyšet ani jednoho ptáčka. Kniha strhla pozornost veřejnosti na problémy znečišťování životního prostředí a nepřímo pomohla k jeho ozdravění. Všeobecně známé bylo zejména zjištění všudypřítomnosti a škodlivosti DDT a následující zákaz jeho používání.

ABSOLON, K. Metodika sběru dat pro biomonitoring v chráněných územích. Praha: Český ústav ochrany přírody, 1994. s. 70.
DRDOŠ, J. Prírodné prostredie: zdruje-potenciály-únosnosť-hazardy-riziká. In Geografický časopis, Vol. 44 No. 1 (1992) s. 30-39.
HRNČIAROVÁ, T. a kol. Krajinnoekologické podmienky rozvoja Bratislavy. Bratislava: Veda, 2006. 316 s. ISBN 80-224-0910-3.
HRNČIAROVÁ, T. Krajinnoekologické plánovanie pomocou metodiky LANDEP a metodiky EÚK. In Geografický časopis. Vol. 51. No. 4 (1999), s. 399-413.
KOZOVÁ, M. Krajinno-ekologické plánovanie LANDEP a možnosti aplikácie jeho metódy v environmentálnom hodnotení koncepcií, plánov a programov. In Hrnčiarová, T., Izakovičová, Z. (eds.): Krajinnoekologické plánovanie na prahu 3. tisícročia. Bratislava: Ústav krajinej ekológie SAV, 1999, s. 43-49.
MEZŘICKÝ V. Environmentální politika a udržitelný rozvoj. Praha: Portál, 2005. 208 s. ISBN 80-7367-003-8.
NĚMEC, J. (ed). Krajinotvorné programy. Praha: MŽP, ISBN 80-7212-307-6.
RUŽIČKA, M. Krajinnoekologické plánovanie- LANDEP I. (systémový přístup v krajinnej ekológii). Bratislava: Združenie BIOSFÉRA, 2000, 110 s. ISBN 80-968030-2-6.
SEJÁK, J. a kol. Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. Praha: Grada, 1999. 251 s. ISBN 80-7169-393-6.
SPELLERBERG, I. F. Monitorování ekologických změn. Brno: Český ústav ochrany přírody, Výzkumné a monitorovací pracoviště Brno, 1995. Energetika, s. 29-32. ISBN 80-901855-2-5.

*** NAHORU ***