12.

Specifické oblasti posuzování vlivů na životní prostředí

Hodnocení zdravotních rizik

Hodnocení zdravotních rizik (HIA) se provádí vždy u obligatorních záměrů (záměry, pro které se vždy zpracovává Dokumentace EIA), případně u záměrů, pro které tento požadavek vyplývá ze Závěrů zjišťovacího řízení. Obvykle se HIA vypracovává jako samostatná příloha dokumentace EIA, která musí být zpracována držitelem odborné způsobilosti pro oblast posuzování vlivů na veřejné zdraví Ministerstva zdravotnictví.

Při identifikaci vlivů na obyvatelstvo se nejčastěji používají Rozptylové a Hlukové studie, které jsou součástí Dokumentace EIA, často také jako samostatné expertní přílohy. Dále bývá u záměrů ve vztahu k lidskému zdraví sledováno elektromagnetického záření, kontaminace zdrojů vod chemickými látkami a patogenními organismy či jejich toxiny.

Metodou pro posouzení vlivů na obyvatelstvo bývá riziková analýza – Risk Assessment, která při konvenčním hodnocení rizika sestává ze čtyř navazujících kroků:

• Identifikace nebezpečnosti
• Určení vztahu dávka-odpověď
• Hodnocení expozice
• Charakteristika rizika

Identifikace nebezpečnosti (Hazard Identification)

• jde o vstupní kvalitativní seznámení s hodnocenou lokalitou, přítomnými škodlivými faktory a okolnostmi jejich potenciálního nepříznivého účinku na obyvatelstvo,
• základním výstupem tohoto kroku je seznam zdravotně významných škodlivin a zdůvodnění postupu, jímž byly vybrány; tento seznam je doplněn popisem základních fyzikálních, chemických a toxikologických vlastností vybraných škodlivin a jejich pohybu a přeměn v životním prostředí, cest expozice, působení v organismu člověka a možných zdravotních efektů.

Určení vztahu dávka – odpověď (Dose – Response Assessment)

• v tomto kroku je identifikován vztah mezi úrovní expozice a velikostí rizika⁴²; toxicita škodliviny je často vyjadřována jako celoživotní riziko při jednotkové expozici,
• z hlediska typu zdravotních efektů se škodliviny dělí do dvou základních kategorií:
  • látky s prahovým účinkem, u nichž se předpokládá, že minimální dávky až do určité úrovně (prahu) nemají žádný nepříznivý efekt; nad prahovou hodnotou pak závažnost účinku roste s velikostí expozice. Do této skupiny patří většina toxických látek.
  • látky s bezprahovým účinkem, u nichž se předpokládá určitý nepříznivý efekt už od nejnižších dávek. Riziko tak roste s expozicí od její nulové úrovně, závislost dávky a účinku se v oblasti nízkých dávek vesměs považuje za lineární. Do této skupiny patří většina karcinogenních látek. Jejich účinek je stochastický, tj. s velikostí dávky neroste závažnost onemocnění ale pravděpodobnost jeho vzniku.
• některé látky mohou mít obojí účinek, prahový i bezprahový (toxický i karcinogenní). V takovém případě vycházíme obvykle z účinku bezprahového, který bývá při nízkých úrovních škodlivin, které jsou v životním prostředí obvyklé, závažnější.

Hodnocení rizika z prahových a bezprahových látek je principiálně odlišné. ⁴² Rizikem se zde rozumí matematická pravděpodobnost, se kterou za definovaných podmínek dojde k poškození zdraví, nemoci nebo smrti. Teoreticky se pohybuje od nuly (žádné poškození) k jedné (poškození ve všech případech).

Hodnocení expozice (Exposure Assessment)

• jde o odhad úrovní (dávek) jimiž jsou různé skupiny lidí (subpopulace) exponovány chemickým látkám nebo jiným faktorům ze životního prostředí.
• stupeň expozice závisí nejen na koncentracích látky ve složkách životního prostředí, ale i na místě pobytu a aktivitě lidí; u inhalačních expozic záleží např. na tom, kolik času příslušníci jednotlivých subpopulací (včetně rizikových) tráví venku a v budovách, jak intenzivně venku dýchají (při práci resp. sportu), u orálních expozic např. na tom, kolik pijí denně vody z místního zdroje, v jakých množstvích konzumují kontaminované potraviny apod.
• zpracovávání expozičních podkladů je mimořádně složitou záležitostí, nejobtížnější z celého procesu hodnocení rizika. V praxi EIA se obvykle pro každý případ speciálně nevyhodnocuje, vychází se z expozičních modelů vypracovaných kompetentními institucemi (např. Státní zdravotní ústav).

Charakteristika rizika (Risk Characterization)

• v tomto posledním kroku se předpovídá zdravotní dopad na populaci resp. její dílčí skupiny na základě integrace poznatků o nebezpečnosti jednotlivých látek a údajů o expozici. Pro látky s prahovým účinkem se vypočte expoziční index ER (Exposure Ratio), tj. poměr odhadnuté expozice k příslušnému expozičnímu limitu. Pokud není stanoven, je nutno pro posouzení rizika užít speciální postupy.
• numerické výpočty při hodnocení rizika vytvářejí dojem spolehlivých exaktních výsledků. Vzhledem k povaze podkladů, z nichž byly odvozeny expoziční limity, k omezené spolehlivosti podkladů o expozicích a k dalším okolnostem jde však jen o přibližné odhady. Proces hodnocení rizika není soustavou exaktních důkazů, ale pouze prognózou, odborně fundovanou aproximací budoucího stavu. Pracuje se zde s pravděpodobností, nikoli s nespornými a nevyvratitelnými fakty.
• aby pro metodické nepřesnosti nedocházelo k nepřiměřeně příznivým závěrům, vycházejí mezinárodní metodiky hodnocení vlivu staveb na životní prostředí a zdraví (EIA) ze zásady předběžné opatrnosti, tj. z nejhorších možných variant (výsledky studií s nejzávažnějšími udávanými dopady, účinky na nejcitlivější druhy zvířat, na nejcitlivější vrstvy obyvatelstva, odvozování ukazatelů z horních hranic karcinogenního potenciálu aj.). Výsledky pak charakterizují vždy nejhorší myslitelnou konstelaci a jsou vesměs horší než budoucí realita. Tento opatrný (konzervativní) přístup spolu se zavedením dostatečných bezpečnostních pásem má zaručit spolehlivost výsledků i v podmínkách výše uvedené neurčitosti.
• k tomuto metodickému přehledu je třeba doplnit, že stanovení rizika speciálními postupy je nezbytné tam, kde pro danou látku v příslušné složce životního prostředí (ovzduší, vodě apod.) není stanoven limit resp. tam, kde tento limit je překročen. Limity jsou většinou vypracovány tak, aby s dostatečnou rezervou zaručovaly zdravotní nezávadnost resp. společensky přijatelnou míru rizika, a jsou-li dodrženy, daná situace z hlediska ochrany zdraví po právní stránce vyhovuje. U některých škodlivin jsou ovšem v odborné literatuře udávány nepříznivé účinky i při úrovních podlimitních. Z běžných škodlivin se to týká především suspendovaných látek v ovzduší (prašnosti) a hluku. V těchto případech může být v rámci EIA vhodné na tyto skutečnosti poukázat. Pokud ale u dané škodliviny není dost přesvědčivých údajů tohoto druhu, pak se při dodržených limitech, výpočet rizika speciálními metodami Risk Assessment obvykle neprovádí.

Hodnocení klimatické změny

V případě hodnocení klimatické změny se jedná o nový fenomén, který do naší legislativy přinesla až tzv. Transpoziční novela ZEIA (viz výše) a dosud tedy nebylo toto hodnocení až na výjimky povinným obsahem Dokumentace EIA. Přesto je však možné prvky tohoto posouzení nalézt v projektové přípravě staveb, nikoliv však v jednotné a komplexní podobě. Před přijetím tzv. Transpoziční novely bylo standardně řešeno například dimenzování odvodnění plošně rozsáhlých staveb formou retenčních nádrží s řízeným odtokem, výškové vedení (niveleta) důležitých pozemních komunikací nad hladinou stoleté vody (Q100), výběr povrchu komunikace ve vztahu k teplotním charakteristikám daného místa apod. V tomto ohledu má tedy projekční praxe s nově zavedeným hodnocením a souvisejícími návrhy dlouhodobé zkušenosti.

Současná situace v souvislostech globální změny klimatu přináší nové situace, které vyžadují komplexní a systémové řešení založené na principu prevence. Státy Evropské unie v této oblasti přijímají strategie, které řeší zejména adaptaci na tyto globální změny a od toho se pak také odvíjejí požadavky na doplnění předprojektové a projektové přípravy záměrů. Jde hlavně o tyto tři oblasti zcela konkrétně řešitelné při posuzování záměrů:

• Definování rizik (a jejich vyhodnocení), které změny klimatu přináší ve vztahu k území a konkrétnímu záměru
• Návrh adaptačních opatření
• Řešení zmírňujících opatření

Definování rizik, které změny klimatu přináší

Jde o identifikaci, popis a vyhodnocení klimatických jevů, které jsou relevantní pro dané území a pro daný záměr. Konkrétně se jedná například o přívalové deště, povodně, ledovku, extrémní teploty, požáry, laviny, sesuvy půdy, ad. Vždy by měla být snaha o maximální výčet relevantní pro dané území a daný záměr a měl by být vyhodnocen význam daného rizika.

Návrh adaptačních opatření

U každého záměru by se měla řešit opatření ke snížení jejich zranitelnosti a umožňující jejich adaptaci na změny klimatu. Obecně jsou opatření pro dané oblasti hospodářství uvedena v národních adaptačních strategiích.

V praxi se jedná o opatření zcela eliminující či minimalizující škody způsobené projevy změny klimatu na záměrech. Konkrétně se jedná například o návrh dostatečně dimenzovaných mostních objektů, návrh protipovodňových opatření (hladký průchod povodně), návrh dostatečně dimenzované retenční nádrže, návrh výsadby dostatečných ploch zeleně s vhodným charakterem (liniové výsadby pro zastínění objektů), ad.

Řešení zmírňujících opatření

V oblasti změny klimatu se jedná o opatření, které vedou ke snížení produkce skleníkových plynů. Z toho je zřejmé, že ne u všech záměrů bude možné tuto problematiku uchopit. Jiné to bude u dopravních staveb, jiné například u stavby tepelné elektrárny.

Příkladem takových opatření může být například efektivnější využívání zdrojů energie, zateplování budov apod.

Vliv dopravních staveb na životní prostředí (fragmentace krajiny)

Součástí Dokumentace EIA bývá řada dílčích odborných studií a expertíz, které slouží jako podklad ke komplexnímu hodnocení vlivů záměrů na životní prostředí. U liniových dopravních staveb je jednou z nich migrační studie, která je významným nástrojem umožňujícím eliminaci či zmírnění jednoho z nejzásadnějších vlivů na životní prostředí a to fragmentaci krajiny. Pro investora pak mají také velký význam z hlediska ekonomického, protože mostní objekty bývají nejdražší součástí stavby.

Obsah Migračních studií

V první fázi se v migračních studiích na základě analýzy území definuje jeho ekologický migrační potenciál (MPE), který vyjadřuje pravděpodobnost, s jakou je migrační cesta využívána bez stavby komunikace. Kromě terénních průzkumů zaměřených na zmapování migračních tras živočichů v území je MPE určován také na základě struktury krajiny (kostra ekologické stability, ÚSES, legislativně chráněné prvky krajiny apod.). V místě křížení komunikace a vylišených migračních tras jednotlivých kategorií živočichů (dle TP180 - velcí savci, střední savci - kopytníci, šelmy, obojživelníci, atd.) – v tzv. migračním profilu se zjišťuje zachování jeho prostupnosti posouzením technického migračního potenciálu (MPT) navržených mostních objektů nacházejících se v blízkosti migračního profilu. Dle zjištěných výsledků se pak navrhují takové parametry mostních objektů nebo jejich úpravy (případně nové mostní objekty pro zajištění migrace), aby byla zajištěna dostatečná spojitost území a byl omezen bariérový efekt komunikace způsobující fragmentaci krajiny.

Přímá legislativní opora pro Migrační studie je pouze přes institut ÚSES (ČR i Slovensko) a částečně při potřebě zachování spojitosti u velkoplošných chráněných území. Nově je snaha prosadit v této oblasti spojitost krajiny přes tzv. biotopovou ochranu – biotopy zvláště chráněných živočichů.

Nejvýznamnější investoři v ČR (Ředitelství silnic a dálnic) i na Slovensku (Národná diaľničná spoločnosť a Slovenská správa ciest) již vnímají význam negativních dopadů fragmentace krajiny a přijali na úrovni ministerstev dopravy technické podmínky (TP), které definují postupy a opatření nutná pro zachování průchodnosti krajiny a které obsahují metodiku pro zpracování migračních studií různých úrovní.

Rozdělení a výstupy migrační studie

Migrační studie bývají zpracovány v různých stupních podrobnosti dle dokumentace, jejíž jsou součástí (koncepčních SEA dokumentace, projektové EIA dokumentace, dokumentace pro územní rozhodnutí a ve velké podrobnosti i pro dokumentace ke stavebnímu povolení).

Nejčastěji a nejúčelněji se používají v rámci projektových EIA (podkladem bývají technické studie), kdy se v území určují významné migrační profily a jejich význam pro jednotlivé skupiny živočichů. Rámcově je možné v tomto stupni navrhnout obecná doporučení a zásady (optimální parametry mostních objektů, obecné způsoby jejich úpravy apod.) nutná pro zachování průchodnosti migračních profilů.

Druhým nejvýznamnějším stupněm projektové přípravy, ve kterém mají migrační studie své uplatnění, je pak DÚR, který bezprostředně navazuje na stupeň posuzování vlivů na životní prostředí. Zde se na základě výsledků a doporučení z procesu EIA a dalších průzkumů, již v konkrétních migračních profilech navrhují konkrétní parametry mostních objektů, včetně naváděcích pásů vegetace, překládání biokoridorů (ÚSES) apod. Dle doporučení z procesu EIA jsou do tělesa komunikace také doplňovány další migrační objekty nutné pro zajištění spojitosti migračních tras (propustky pro drobné živočichy, žabochody, ekodukty).

Výstupy Migračních studií je možné rozdělit podle tří zásadních stupňů předprojektové a projektové přípravy.

Z Rámcové migrační studie (v rámci EIA) je zásadním výstupem určení migračních profilů, jejich významnosti, případně návrh obecných zásad pro zajištění jejich prostupnosti.

Z Podrobné migrační studie (v rámci DÚR) je zásadním výstupem určení konkrétních parametrů pro mostní objekty, začlenění ekoduktů do krajiny pomocí vegetačních úprav a dalších opatření pro zajištění dlouhodobého fungování takto vytvořených migračních objektů.

Z Projektu opatření (součást DSP), jehož součástí by měla být také Migrační studie (např. formou aktualizace starších Migračních studií), je výstupem definitivní upřesnění parametrů mostních objektů (kromě rozměrů například potřeba instalace protioslnivých stěn), definování parametrů podmostí, definovaní tvaru a typu doplňkových propustků a vymezení rozsahu oplocení.

Podklady pro Migrační studie

Zdrojem podkladů pro Migrační studie jsou kromě projektových podkladů a ustálených, běžně používaných dokumentů (územní plány, plány ÚSES, plány mysliveckého hospodaření atd.) také speciální podklady, vytvořené pro zpracování Migračních studií. Prvním takovým podkladem pro území ČR byla „Mapa kategorizace území České republiky z hlediska výskytu a migrací velkých savců“ a dokument „Fragmentace krajiny ČR dopravou“. Novějším materiálem v ČR je „Mapa dálkových migračních koridorů a Mapa migračně významných území“, které jsou součástí publikace „Ochrana průchodnosti krajiny pro velké savce“ (Anděl, 2010).

Postupy pro omezení fragmentace krajiny dopravní infrastrukturou nyní vycházejí pouze z informací o území a z etologie živočichů. Nově se ovšem zvětšuje poptávka po výstupech typu, zda jsou finančně náročná opatření úměrná negativnímu dopadu fragmentace na jednotlivé populace a také po výstupech, které řeší vhodnost různých typů oplocení pro konkrétní části krajiny, kterou posuzovaná komunikace prochází. Také chybí informace o kvalitě dotčených populací živočichů z hlediska genetiky (genetická variabilita populací), kterými by bylo možné zjistit citlivost dané populace na prostorovou izolovanost.

Pro získání těchto informací byly v rámci výzkumných projektů Technologické agentury ČR (TAČR) zpracovány komplexní metodiky, které umožňují vytvořit nové významné podklady pro Migrační studie a pro projektování pozemních komunikací. Jedná se o metodiku „Oplocení“ a projekt, včetně metodiky „Genobanka“.

Podstatou metodiky „Oplocení (TAČR TA01030107)“ jsou komplexní postupy, které na základě charakteru komunikace (kategorie, intenzita dopravy) a migračního potenciálu okolí (typ migrujících živočichů a intenzita migrace) umožní navrhnout efektivní (finančně i účelem) opatření k usměrnění pohybu živočichů přes komunikaci (oplocení, mosty, propustky, ad.).

Cílem projektu „Genobanka (TAČR TA02031259), bylo vytvoření základu genetické databáze savců, která bude kromě dopravy využitelná i v řadě dalších oblastí (zemědělství, územní plánování, ochrana přírody). V Genobance budou k dispozici informace o genofondu živočišných druhů daného území a na základě těchto dat bude možné hodnotit skutečné riziko fragmentace populací posuzovanou stavbou.

Praktické ukázky použití Migračních studií

D1 – Kývalka (lesy západně od Brna)

V úseku provozované dálnice D1 byla v rámci EIA dokumentace na rozšíření dálnice, ověřena migrační trasa velkých savců (v trase nadregionálního biokoridoru ÚSES), byl určen migrační profil a na něm doporučen ekodukt (přes dálnici) k dalšímu prověření. V rámci aktualizace technické studie (rozšíření dálnice D1 na šestipruh) bylo zjištěno, že bude nutné zcela nahradit stávající most přes lesní cestu, který se nachází v blízkosti navrženého ekoduktu. Na základě výsledků Migrační studie, zpracované, jako podklad pro DÚR, byla v místě tohoto mostu navržena estakáda o třech polích pro převedení migrační trasy pod dálnicí a od ekoduktu bylo upuštěno, což vedlo k značné úspoře nákladů (cena ekoduktu cca 210 mil. Kč; cena výsledného doporučeného mostu cca 70 mil. Kč).

R52 – Ivaň – Perná (oblast Nových Mlýnů na řece Dyji)

Při přechodu vodní nádrže Nové Mlýny přetíná plánovaná rychlostní komunikace R52 významnou lokalitu výskytu a významnou migrační trasu vydry říční. V místě zjištěných hlavních migračních tras byla v rámci Migrační studie pro DÚR navržena komplexní opatření kombinující oplocení, naváděcí bariéry, speciální propustky – vydrochody a byla také navržena úprava podmostí několika mostů pro zajištění maximální prostupnosti pro tento ohrožený druh. Výsledkem tak bude do budoucna výrazné snížení mortality vydry říční v území.

D4 Ivanka při Dunaji – Záhorská Bystrica

Během zpracování Správy o hodnocení (dokumentace EIA) byl prováděn monitoring bioty v území, který byl podkladem pro Rámcovou migrační studii (zjištění migračních tras a návrh nutných opatření). Na základě jejích výsledků bylo ověřeno a prokázáno, že pro typ krajiny v okolí Bratislavy není nutné na připravované dálnici budovat speciální migrační objekty – ekodukty. Pro zachování migrací místních druhů živočichů budou dostatečné mostní objekty – podchody a propustky.

Na první pohled jedna z mnoha expertních podkladových studií pro posuzování vlivů na životní prostředí (EIA), je v podstatě jednou z nejdůležitějších při posuzování liniových dopravních staveb.

V rámci předprojektové a projektové přípravy je vytvářeno mnoho studií zabývajících se dopadem stavby na flóru a faunu, únosností ztráty biotopů způsobenou záborem krajiny a jsou připravovány projekty záchranných transferů a kompenzačních opatření. Všechny tyto dokumenty ovšem vyhodnocují a řeší sice razantní, ale z hlediska času krátkodobé dopady stavby na životní prostředí (realizací komunikace dojde k jednorázové změně původního prostředí, po dobu provozu pak zpravidla nedochází k dalším negativním změnám a spíše naopak se okolí komunikace časem pozvolna začlení do krajiny).

Migrační studie vyhodnocuje dopad bariérového efektu tělesa komunikace, který naopak v krajině působí dlouhodobě a prakticky s nezměněnou mírou (dochází sice k přizpůsobení místních populací živočichů na novou situaci, ale na druhou stranu dochází k růstu intenzity dopravy, která zvyšuje rušivé vlivy – hluk, znečištění).

Správné odborné zpracování migrační studie, jehož nedílnou součástí je také projednání s orgány ochrany přírody, umožní nejen eliminovat nežádoucí fragmentaci krajiny, která se stává stále více významným negativním fenoménem v krajině a dodatečně se velmi těžko snižuje, ale také se stává důležitým nástrojem pro investora před přehnanými požadavky na předimenzované, případně zbytečné mostní objekty a estakády. Ve výsledku migrační studie umožňují ekonomicky efektivní výstavbu, která je v souladu s principy udržitelného rozvoje a rozhodující nasměrování celé této problematiky začíná právě v rámci procesu posuzování vlivů na životní prostředí (EIA).

Vliv stavební činnosti na krajinný ráz

Krajina je specifickou součástí životního prostředí, která je tvořena biotickými i abiotickými složkami a na jejíž výsledné podobě se výrazně podílí lidská činnost. Význam stabilní krajiny neustále narůstá s rozvojem lidské činnosti a se sílícím tlakem na využití krajiny. Dochází tak k překryvu historické (resp. původní krajiny), která je nahrazována krajinou pozměněnou.

Za účelem ochrany krajiny v komplexním pojetí byl mimo jiné v ZOPK definován institut „krajinný ráz“ (§ 12) a ke všem zásahům, které by mohly krajinný ráz narušit, je potřebný souhlas orgánu ochrany přírody. Ten se uděluje formou závazného stanoviska. Bohužel však k tomuto úkonu dochází velmi často příliš pozdě, konkrétně až v rámci územního řízení v momentě již připravené projektové dokumentace pro územní řízení (DÚR). V této fázi je však již jen velmi málo možností záměr ve vztahu ke krajinnému rázu ovlivnit a navrhnout zmírňující opatření v tomto smyslu. Proto je velmi důležité, že i při hodnocení vlivů podle ZEIA (etapa Oznámení EIA, Dokumentace EIA) jsou zahrnuty kapitoly obsahující posouzení vlivů na krajinu a krajinný ráz a to v etapě, která ještě umožnuje následnou změnu technického řešení záměru (posun trasy silnice, snížení násypu silnice, snížení stožárů větrné elektrárny, snížení budovy v rámci průmyslového areálu, ozelenění záměru apod.) a tím snížení, nebo eliminaci negativních vlivů na jeho estetickou a přírodní hodnotu.

Právě proto, že se posuzování vlivů na krajinný ráz pohybuje na rozhraní technických věd a uměnovědných studií a je tak z velké míry ovlivněno subjektivním pohledem hodnotitele, není dosud prováděcím předpisem k ZOPK stanovena jednotná metodika (ačkoliv tak ze zákona vyplývá). Aktuálně je v praxi aplikováno několik metodik hodnocení, případně se uplatňují jejich kombinace. Je možné je rozdělit do dvou skupin. Metodiky pro tzv. preventivní hodnocení krajinného rázu a metodiky pro posuzování vlivů konkrétních staveb a činností na krajinný ráz (kauzální hodnocení).

Preventivní hodnocení

Jedná se o hodnocení území z hlediska zastoupení jednotlivých typů krajin a vyhodnocení jejich kvality. Cílem je rozdělit území na celky podle cennosti/vzácnosti krajiny a stanovení limitů v těchto celcích pro realizaci jednotlivých záměrů. Například se definuje území, ve kterém není vhodné stavět žádné bodové výškové stavby (vysílače mobilních operátorů, větrné elektrárny apod.).

Zdařilou metodikou pro preventivní hodnocení je metodika „Metodický podklad hodnocení krajinného rázu v chráněných oblastech” od autorů Bukáček, Matějka et all. (1997).

Posouzení vlivu konkrétní stavby nebo činností (kauzální hodnocení krajinného rázu)

Jedná se již o detailní posuzování konkrétní stavby nebo činnosti v konkrétním území. Výsledkem je vyhodnocení konkrétních vlivů na přírodní a kulturně historické charakteristiky krajinného rázu a návrh opatření k eliminaci nebo zmírnění těchto vlivů.

Posouzení musí mít vždy tři části – vyhodnocení dotčeného území (popis a vyhodnocení konkrétních znaků určitého místa a oblasti a celkové vyhodnocení krajinného rázu dotčeného záměrem), vyhodnocení vlivů stavby nebo činnosti na toto území (popis a vyhodnocení jednotlivých vlivů posuzovaného záměru – vizuální dominanta, pohledová bariéra, vliv na harmonické měřítko krajiny ad.) a nakonec návrh opatření (kromě výše uvedených úprav záměru také například také barevné provedení stavby, povrchová úprava stavby – místo betonu, kamenné obložení, použitý materiál apod.).

Při zpracování tohoto posouzení se nejčastěji používá metodika od Doc. Ivana Vorla z ČVÚT v Praze a jeho týmu – „Posouzení vlivu navrhované stavby, činnosti nebo změny využití území na krajinný ráz – metodický postup (2004)“, která je velmi konkrétní a snaží se všechny kroky maximálně objektivizovat pomocí tabulek a jasně definovaných charakteristik a znaků krajinného rázu a míry jejich ovlivnění záměrem. Protikladem je metoda Doc. Jiřího Löwa (f. LÖW & spol. s.r.o., Brno), která klade důraz spíše na slovní popis a hodnocení a dává o něco větší prostor subjektivitě konkrétního zpracovatele.

Při posuzování se často používají vizualizace záměrů do fotografií, které usnadňují rozhodování v případě více variant.

Na následujících obrázcích, můžete vidět příklad mostu na dálnici D52 u Hotelu Termal Mušov na levém břehu Dyje (za mostem pokračuje hráz přes Nové Mlýny).

Na výše uvedeném příkladu je možné demonstrovat komplikovanost hodnocení, v rámci kterého jsou závěry závislé také na kontextu okolní krajiny.

V době posuzování této mostní stavby z hlediska vlivů na krajinný ráz (rok 2006) vyšla lépe konzervativní varianta mostu (obr. 5) a to z důvodů lepší korespondence s přírodním prostředím a vzhledem k nenarušení okolního charakteru krajiny při pohledu z obou jízdních směrů (na Mikulov i na Brno). Aktuálně by patrně vyšla lépe varianta se zavěšenou mostní konstrukcí (obr. 6), protože by se lépe hodila k rozšířenému rekreačnímu areálu Pasohlávky s jeho novými stavbami (Aquapark), které byly nově vybudovány.

Vlivy těžby na životní prostředí a veřejné zdraví

Těžba písku

K potenciálnímu vlivu na životní prostředí a veřejné zdraví dochází zejména v období realizace těžby a nejvíce jsou ovlivněny tyto složky životního prostředí.

Vliv na ovzduší

• hlavním bodovým znečištěním jsou třídící linky, při jejichž činnosti se uvolňuje polétavý prach do ovzduší,
• plošným zdrojem je samotná těžba (v přípravné fázi může být zdrojem i skrývka ornice),
• liniový zdroj znečištění představuje doprava transportující vytěžený materiál (lze však omezit volbou vhodných technologií a vhodnou distribucí pojížďek během dne).

Vliv na podzemní a povrchové vody

• kontaminace (kvalitativní změna) vodních zdrojů, rizikem je i únik pohonných motorových hmot těžebních strojů a dopravních automobilů,
• ovlivnění odtokových poměrů území, změny hladiny podzemních vod (kvantitativní změna).

Půda

• těžební prostor představuje nestabilní část krajiny,
• zábor zemědělského půdního fondu (ZPF) a pozemků určených pro plnění funkcí lesa (PUPFL) je nenahraditelnou ztrátou.

Ostatní očekávané vlivy

• hluk a vibrace – významnost projevu vlivu závisí na lokalizaci ve vztahu k osídlení,
• narušení krajinného rázu: velmi významný vliv – je však možné očekávat odložený účinek řešení v podobě následné rekultivace (hydrická, zemědělská, lesnická),
• narušení územního systému ekologické stability a fragmentace území: potenciální vliv je možné řešit náhradní lokalizací prvků ÚSES (pokud je možná), fragmentace území je řešitelná až následnou rekultivací po ukončení provozu.
• vznik odpadů: nevýznamný vliv, vedle běžných odpadů, vznikají specifické odpadní látky ve formě vyplaveniny drobných frakcí, které lze uplatnit sekundárně v těžebním procesu či stavebním průmyslu.