2.
Principy procesu posuzování vlivů na životní prostředí
Z dikce aktuálního znění zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (ZEIA) lze dovodit následující principy procesu:
Princip prevence a předběžné opatrnosti4
Principy prevence a předběžné opatrnosti jsou páteřními principy posuzování vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví. Princip prevence vychází z předcházení škod na státem chráněných objektech (v tomto konkrétním kontextu na životním prostředí a veřejném zdraví). V zákoně se uvádí: „Posuzování záměru zahrnuje i návrh opatření k předcházení možným významným negativním vlivům na životní prostředí provedením záměru, k vyloučení, snížení, zmírnění nebo minimalizaci těchto vlivů, popřípadě ke zvýšení příznivých vlivů na životní prostředí provedením záměru, a to včetně vyhodnocení předpokládaných účinků navrhovaných opatření, a dále návrh opatření k monitorování možných významných negativních vlivů na životní prostředí.“5
Princip předběžné opatrnosti má primární oporu v zákoně o životním prostředí (viz poznámka pod čarou 3) a v praxi posuzování znamená návrh mitigačních opatření (zmírňující nebo kompenzující negativní vlivy) i v případě existující pochybnosti o možném výskytu rizika.
Princip udržitelného rozvoje
Princip udržitelného rozvoje také spoluvytváří páteřní osu celého procesu a jako pojem je užit v několika ustanoveních. Mimo jiné se tento koncept promítá do definice účelu procedury (účelem procesu EIA a SEA je dle zákona přispívat k udržitelnému rozvoji společnosti6). Nejvýznamněji se však uplatňuje v kontextu hodnocení vlivu koncepcí na udržitelný rozvoj dotčeného území (včetně sociálně-ekonomických aspektů) – podrobněji viz samostatná kapitola.
Princip komplexní a integrované ochrany
Tento princip lze v procesu EIA a SEA interpretovat dvojím koherentním způsobem. Za prvé je v případě záměrů i koncepcí nutné pohlížet na dotčené území v kontextu širších souvislostí, nikoliv jako na izolovaný prostor bez vazeb s okolím. Hodnocení se tedy neobejde bez komplexního pohledu na dané území a do hodnocení jsou zahrnuty souhrnné informace získané podrobným průzkumem a rozborem jak na úrovni konkrétních lokalit, tak i širších územních vztahů, tzn., že vydání závěrečného stanoviska je podloženo relevantními informacemi včetně vyhodnocení synergických účinků v území. „Posuzují se vlivy na obyvatelstvo a veřejné zdraví a vlivy na životní prostředí, zahrnující vlivy na živočichy a rostliny, ekosystémy, biologickou rozmanitost, půdu, vodu, ovzduší, klima a krajinu, přírodní zdroje, hmotný majetek a kulturní dědictví, a na jejich vzájemné působení a souvislosti.“7
Druhým důležitým projevem komplexnosti hodnocení je skutečnost, že „posuzování zahrnuje zjištění, popis, posouzení a vyhodnocení předpokládaných přímých a nepřímých významných vlivů provedení i neprovedení záměru na životní prostředí.“8
Princip variantnosti
Na výše uvedený princip navazuje princip variantního řešení, prostřednictvím kterého dochází k nalézání nejvhodnějšího řešení daného záměru9 či navrhované koncepce. Dvě základní varianty řešení záměrů vyplývají přímo z výše uvedeného ustanovení zákona (§ 5 odst. 1, ZEIA) – varianta provedení záměru (v podobě předkládané investorem) a varianta s vyhodnocením možných důsledků neprovedení záměru (varianta bez projektu, případně nulová varianta). Další varianty mohou být formulovány a předkládány příslušnému úřadu např. ze strany orgánů státní správy a samosprávy nebo spolků. Do posuzování jsou však zahrnuty jen pokud jsou řádně odůvodněné a reálné (§ 7, odst. 8).
Variantnost řešení může pak spočívat např. v alternativním umístění záměru, použití jiných technologií či materiálů, alternativních stavebních řešení, etapizaci apod.
Princip stupňovitosti a vázanosti
V rámci dělby kompetencí je posuzování vlivů na životní prostředí řešeno na národní a přeshraniční úrovni Ministerstvem životního prostředí, méně závažné případy spadají do kompetence Krajských úřadů. Úřad příslušný pro posuzování vlivů na životní prostředí je stanoven zákonem (příloha 1 ZEIA). Proces posuzování vlivů na životní prostředí je založen na zákonitém sledu jednotlivých etap s logickou návazností, které nelze vypustit (s výjimkou jediného případu – „Předložení Dokumentace EIA dle § 6 odst. 5 ZEIA“) a u kterých nelze měnit jejich pořadí.
Princip soustavnosti
Proces posuzování vlivů na životní prostředí je komplexním procesem, který se zaměřuje na identifikaci, analýzu a eliminaci rizik spojených s celým životním cyklem hodnocených staveb, zařízení, činností a technologií (záměrů). Dle dikce zákona se při posuzování záměrů „hodnotí vlivy na životní prostředí při jeho přípravě, provádění, provozování i jeho případném ukončení.“10
Princip soustavnosti lze také spatřovat v návazné post projektové analýze a monitoringu navržených a realizovaných opatření (podrobněji viz samostatná kapitola).
Monitoring účinnosti navržených opatření je také standardní součástí procesu strategického hodnocení SEA, soustavnost zde lze spatřovat také v hodnocení vlivů i v případě aktualizace koncepcí.
Princip odbornosti a dvoustupňové kontroly
Podklady pro rozhodování a vydání závěrečného závazného stanoviska jsou zpracovávány výhradně odborníky s příslušnou autorizací. Podmínky pro autorizaci jsou uvedeny v § 19 ZEIA a ve vyhlášce Ministerstva životního prostředí č. 453/2017 Sb., o odborné způsobilosti a o úpravě některých dalších otázek souvisejících s posuzováním vlivů na životní prostředí.
Identifikace a hodnocení potenciálních vlivů záměrů a koncepcí je realizováno dvěma nezávislými autorizovanými osobami a to ve formě dokumentace (platí investor) a odborného oponentního posudku (platí MŽP nebo Krajský úřad, který si následně částku vyúčtuje u investora).
Princip informovanosti a účasti veřejnosti
Tento princip je v zákoně o posuzování vlivů na životní prostředí vyjádřen možností veřejnosti vstupovat do procesu v celém jeho průběhu, typicky již na samém počátku. Jeden ze speciálních institutů, který umožňuje veřejnosti osobně vstoupit do rozhodovacích procesů, je tzv. veřejné projednání11. Veřejné projednání se koná vždy v případě, obdržel-li příslušný úřad „odůvodněné nesouhlasné vyjádření veřejnosti k dokumentaci.“12
Princip odpovědnosti státu
Ústava České republiky (článek 7) zavazuje stát, aby dbal o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství. Stát přebírá tuto odpovědnost mimo jiné formou výkonu přenesené působnosti realizované na tomto úseky příslušnými úřady (Ministerstvo životního prostředí, Krajský úřad – podrobněji viz dále). Tento princip se dále promítá do aprobace autorizovaných osob – stát prostřednictvím Ministerstva životního prostředí stanovuje zákonné podmínky udělení autorizace a celý proces udělování autorizací po odborné i procedurální stránce zajišťuje (ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví).
Princip souladu rozhodování s veřejným zájmem
Vymezení veřejného zájmu není jednotné a vyžaduje vždy tzv. správní uvážení13. V rámci této zásady je však důležité, aby bylo přihlíženo ke všem podstatným připomínkám, které jsou při řízení vzneseny a bylo tak v rámci aktuálně definovaného veřejného zájmu dosahováno konsensuálního rozhodnutí, s vypořádáním požadavků všech stran.
V procesu posuzování vlivů na životní prostředí můžeme nalézt i další princip a zásady, např. zákazu újmy (včetně přeshraniční), sanace znečištění u zdroje nebo i určitou modifikaci principu znečišťovatel platí (náklady posouzení nese investor, resp. předkladatel).
