4.

Současná legislativní úprava procesu posuzování vlivů na životní prostředí včetně evropského základu

Jak již bylo uvedeno v předchozí kapitole, základem pro výslednou podobu naši národní legislativy upravující proces EIA a SEA jsou tyto dvě směrnice:

• Směrnice 2011/92/EU o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (EIA), ve znění po revizi směrnicí 2014/52/EU,
• Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES ze dne 27. června 2001 o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí (SEA).

Současná podoba zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (ZEIA) odpovídá požadavkům revidované směrnice EIA a je plně v souladu s moderními požadavky na proces posuzování vlivů na životní prostředí na všech úrovních (SEA a EIA) a ve všech principiálních aspektech (účast veřejnosti, transparentnost, komplexnost, ad.).

Tento stav ale netrvá dlouho a bylo ho dosaženo až několika zásadními novelami, které proběhly v letech 2015 až 2018.

Konkrétně se jedná o tzv. Infringementovou novelu ZEIA (č.39/2015 Sb.), dále Transpoziční novelu (č. 326/2017 Sb.) a tzv. Integrační novelu (č.225/2017 Sb.).

Infringementová novela

Jedná se o zásadní novelu, kterou byla Česká republika nucena přijmout pod hrozbou soudní žaloby ze strany Evropské komise (EK).

Kromě řady drobných změn, byla nejzásadnější změnou výroková závaznost stanoviska EIA (souhlasné/nesouhlasné), které je výstupem procesu EIA a vždy obsahuje řadu podmínek a požadavků pro další přípravu posuzovaných záměrů. Do té doby bylo stanovisko EIA pouze odborným nezávazným podkladem pro rozhodování.

Od roku 2015 je tedy výstupem procesu EIA závazné stanovisko (dle § 149 Správního řádu) - procesně i z hlediska výroku (souhlasné/nesouhlasné) a všechny podmínky a požadavky v něm uvedené je nutné splnit (jsou právně vymahatelné).

Úplnou novinkou pak bylo, na základě dalšího požadavku EK, zavedení institutu tzv. „Verifikačního stanoviska“ (coherence stamp), které zajistí, aby v navazujících stupních projektové přípravy nedocházelo k významným změnám v projektu, oproti technickému řešení posouzenému v rámci procesu EIA.

Transpoziční novela

Další zásadní novela, která byla na rozdíl od postupu při předchozí novele standardní reakcí na revizi evropské směrnice EIA z roku 2014 (členské státy jsou povinny samostatně tuto revizi zohlednit ve své národní legislativě).

Kromě řady drobnějších změn, lze za nejvýznamnější považovat tyto úpravy:

• zcela nová příloha 1 ZEIA stanovující výčet a kapacitu záměrů, které podléhají posouzení,
• začlenění požadavku na rozšíření rozsahu posuzování o změny klimatu, biodiverzity a zájmů hájených rámcovou směrnicí o vodách (2000/60/ES),
• začlenění požadavku na opakované prodlužování platnosti stanoviska, jež je omezena na dobu 7 let (při prodlužování vždy na 5 let), aby se zajistila jeho aktuálnost, až do doby vydání stavebního povolení.

Integrační novela

Rozsahově byla oproti předchozím novelám nejmenší a byla součástí tzv. „Velké novely stavebního zákona“, která nově zavedla možnost sloučeného řízení:

• územní řízení a posouzení vlivu záměrů na životní prostředí a veřejné zdraví,
• územní a stavební řízení a posouzení vlivu záměrů na životní prostředí a veřejné zdraví.

Novelou ZEIA jsou v zákoně tyto postupy upraveny a tím zajištěna provázanost Stavebního zákona a ZEIA.